|
Jak pomáhámeRozhovor: Pacient odhalí kus sebe a spoustu věcí pochopíříká Romana Půčková z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LK UK a FN Motol. Já osobně se na návštěvu loutek vždy těším. Je úžasné sledovat, jak se v tu chvíli dítě naprosto promění. Čím je vaše oddělení výjimečné? Naše nemocniční oddělení dětské lůžkové rehabilitace je jediné svého druhu v ČR, je velmi mladé, v provozu ještě není ani 2 roky. Důvodem pro jeho vznik byla dlouhodobá potřeba vytvořit místo nejen pro komplexní rehabilitaci dětských pacientů, ale zároveň platformu pro vzdělávání odborné rehabilitační veřejnosti a rozvíjení multioborové spolupráce mezi jednotlivými medicínskými obory se vztahem k rehabilitaci (ortopedie, neurologie, hematoonkologie, pediatrie atd.). Číst dál: Rozhovor: Pacient odhalí kus sebe a spoustu věcí pochopí Nemocné děti si jsou blízkéLetošní rok se nese ve znamení 15. výročí založení našeho spolku. I když ho kvůli pandemii nemůžeme oslavit tak, jak bychom si představovali, jsme moc rádi, že po jarní nucené bezpečnostní pauze můžeme opět s loutkovým představením a písničkami za nemocnými dětmi chodit.
Rozhovor: Představení je pro děti i jejich rodiče poučnéříká Ludmila Romová, všeobecná sestra a herní specialistka FN Plzeň. Jak podle Vás pomáhají Loutky v nemocnici hospitalizovaným dětem? Loutky v nemocnici přinášejí radost, pohodu, smích a vše dobré. Číst dál: Rozhovor: Představení je pro děti i jejich rodiče poučné Ať jste zdraví / zdraví vás loutkyJeště než se zcela rozvolnila přísná opatření, mohli jsme začít se setkáními s dětmi v psychiatrických ústavech, kde jsou hospitalizované v drtivé většině bez doprovodu rodičů a také jejich imunita není oslabena tak, jak tomu bývá u jiných nemocí. Hrajeme venku, děti se mohou dívat z okna, často mohou i vyjít ven a s dostatečným odstupem sledovat představení přímo na zahradě. Zpíváme i do megafonu, hrajeme na co nejhlučnější nástroje, jako je tahací harmonika a trubka... Kromě hry loutek také žonglujeme, chodíme na chůdách a provádíme další vylomeniny, které děti baví. Štěpán běhá dál! Uvidíme se s ním i v léčebně?
V létě Štěpán spadl do ohniště, když se na zahradě u babičky honil se psem. Záchranka rovnou pro dvouletého kloučka zavolala vrtulník, který jej dopravil ze Šluknovska až do pražské nemocnice na Karlově náměstí. Nejdříve to vypadalo opravdu špatně a Štěpán s rozsáhlými popáleninami bojoval o holý život. Rozhovor: Pojí nás v první řadě zájem o děti, snaha dětem pomoci a vrátit jim dobrou náladu.Naše první představení poté co se nám opět otevřeli brány nemocnic proběhlo v Dětské psychiatrické nemocnici v Lounech. Bezprostředně po představení v atriu zdejší nemocnice jsme vyzpovídali paní doktorku, která o zdejší pacienty pečuje… MUDr. Alice Madurová Dětská psychiatrická nemocnice Louny
V březnu i v dubnu zde byl pobyt náročný především pro děti. Podle vládního nařízení jsme měli oddělení zcela izolované. Až donedávna měly děti omezeny návštěvy, takže i přes své potíže byly v kontaktu s rodiči jen po telefonu. Chyběl i kontakt s okolím, byli jsme omezeni pouze na areál nemocnice. Naštěstí se nám aktuální virové onemocnění vyhnulo. Po celou dobu karanténních opatření jsme i přes veškerá omezení normálně fungovali. Jak vypadá běžný režim na vašem oddělení? Měnil se nějak vzhledem k aktuální situaci? Děti zde mají pravidelnou režimovou terapii. Ráno vstávají v sedm hodin, o víkendu pak o půl osmé. Následuje rozcvička, ranní hygiena, snídaně. Poté mají děti ranní hlášení se staniční sestrou, které vede určený pacient terapeutické komunity, poté vizita s lékařem. Děti mají vlastní samosprávu a za pomocí zdravotních sester si vybírající zástupce do jednotlivých funkcí. Během dopoledne probíhají psychologická vyšetření, vyšetření u odborných lékařů, logopedie, předškolní příprava s malými dětmi, školní přípravy s dětmi, kteří již ukončily školní docházku a navštěvují SŠ nebo SOU, ergoterapie-pracovní rehabilitační terapie pod vedením ergoterapeutky. Po obědě následuje polední klid, kdy děti odpočívají na svých pokojích, mají volnou zábavu, hrají si. Odpolední program je dle denního plánu a počasí-vycházky, pohybové a sportovní hry, návštěva knihovny, sportovní haly a právě konajících se lounských akcí, kluby výtvarné, vaření, dílny, loutky v nemocnici, zdravotní klauni, keramika apod.. Jaká je struktura vašich pacientů? A s jakými diagnózami jsou v této době nejčastěji děti hospitalizovány? Celková kapacita je 50 lůžek rozdělených na chlapecké a dívčí oddělení. Spektrum psychických poruch se kterým se setkáváme je široké- ať už se jedná o poruchy aktivity a pozornosti, poruchy chování, poruchy nálady, neurotické a tikové poruchy, poruchy autistického spektra, psychozy, problémy spojené s experimenty a abusem návykových látek, děti týrané, sex. zneužívané, disharmonický vývoj osobnosti a mnoho dalších. V současné době u chlapců převažují těžší a komorbidní formy ADHD, u dívek úzkostně depresivní symptomatika a hospitalizace po sebevražedných pokusech. Mění se nějak poměr diagnóz u dětských pacientů? Rozhovor: MUDr. Robert Zajíček"Na pacienty se snažíme dívat nejprve jako na děti, které mají své potřeby, až potom jako na pacienty" Rozhovor s přednostou Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3 LF UK, MUDr. Robertem Zajíčkem, Ph.D. Co dneska budeme hrát?Co dneska budeme hrát? Medvěd, který nebyl, Kašpárek a princezna, Lenochodi, Myši patří do nebe, Bílá velryba, Bleděmodrý Petr, O statečném tygrovi, Dárek, Mauglí, Malý princ, Prodaná nevěsta, O Smolíčkovi, O Emilovi, Kvak a Žbluňk, O bílé paní, Betlém, Karkulka, Budulínek, Pralidi, Zvířátka a loupežníci, O kočičce a pejskovi, Čtyři kamarádi, O statečném Toníkovi, Princezna Zubejda, O jedné staré bublající chobotnici, O zajíčkovi a lišce, O sněhulákovi, Boudo budko, O neposlušných kůzlátkách, O velké řepě, Mášenka a medvědi … Smrt je stále v mezilidské komunikaci tabu
Pravidelně navštěvovat nemocné děti je těžké. Člověk vidí zblízka bolest a dětské trápení a cítí se často bezmocný, i když se s Loutkami v nemocnici snažíme prostřednictvím návštěv malým pacientům jejich těžké chvíle zmírnit. Návštěvy v hospici jsou ale ještě těžší. Lidé, které zde potkáváme, se domů ke svým blízkým většinou už nikdy nevrátí… |