|
Jak pomáhámeKačenka se čertů nebojí!Na Neurologii potkali Dáda s Kryštofem pětiletou Kačenku. Když nad její postýlkou prolétla betlémská hvězda, Vánoce se přiblížily na dosah ... Kristýnka stále nemá vyhráno!Kristýnku navštěvujeme v brněnské nemocnici v Černopolní ulici už několik měsíců. Začaly prázdniny, na které se 16letá slečna samozřejmě těšila a měla hodně plánu – brigáda, kamarádi… Hned na jejich počátku se to začalo slibně rozjíždět… Vysočina fest, kde byla spousta skvělé muziky a pak ještě zábava v městečku, kde Kristýna s rodinou žije. Domů se v té době vrátila s velkými modřinami přes celou ruku. Maminka ji odvezla k lékaři a ten udělal rozbor krve. Když uviděl výsledky, okamžitě ji nechal převést do nemocnice, kterou už pěknou řádku měsíců neopustila. Lékaři společně s Kristýnkou od té doby svádějí boj s akutní formou leukémie. RozhovorMUDr. Petr Lokaj, vedoucí lékař na Klinice dětské onkologie v Dětské nemocnici při FN Brno
Jak dlouho znám Loutky? Tak to už vůbec nevím, bohužel. Beru Vás jako nedílnou součást chodu kliniky, odpolední návštěvy, které jsou vždy příjemné slyšet – zpěv a smích. Co se Vám vybaví, když se řekne Loutky v nemocnici? Je to koule… co to je?V Brněnské nemocnici jsme na dalším pokoji onkologie narazili ještě pětiletého Dušana, který se zrovna díval na pohádku Kráska a zvíře. Byl zalezlý pod peřinou, protože se bál té „bestie“. Když jsme přišli, ukázalo se, že ze všeho nejvíc miluje hádanky a hned nám jednu dal“ Je to koule … co je to? My jsme bohužel neuhodli, ale vymínili jsme si, že také jednu hádanku můžeme dát… Má to čtyři tlapky, ouška, vousky, ocásek, pije to mlíčko. Co to je? Vojta uspal broučky a šel na operaci!Vojta musel do nemocnice na dovyšetření levého kolena a na operaci menisku. Před čtyřmi roky měl úraz na lyžích a od té doby ho koleno trápí. Na jaře byl v lázních, ale teď ho bohužel čekala už čtvrtá operace! Šimon nás zná z Minoru„Když jsem byla minule hrát na JIPce, tak jsem si hned všimla veselého blonďáčka. Pamatuji si ho z festivalu Struny dětem v divadle Minor,“ vzpomíná naše principálka Marka Míková. To, že nás zná, potvrdil i malý Šimon: „Bratr tam vyhrál CD, ale styděl se ho jít převzít, tak jsem šel já.“ Loutky přinášejí jiný svět!Teu a její maminku už dobře znám. Prvně jsem je potkala v nemocničním obchodě. Napadlo mě, copak asi je té holčičce s rouškou. A jak to zvládá její maminka… Nu, a za pár hodin jsme se všichni potkali na oddělení dětské onkologie, zpívali si a povídali. Děti, které jsou vážně nemocné jako Tea, potkáváme
je. Během let se učíme být spolu s nimi alespoň chvilku. Vyslechnout, na co je čas a síla. Jsou to chvilky a netroufnu si odhadnout, jaký přesah mohou mít. Ale v tu chvíli tam jsme spolu!
Hrajeme i lidem, jejichž čas se naplnil.Pravidelně Vás informujeme o návštěvách nemocných dětí, ale dnes bychom Vám chtěli představit náš nový projekt. Jde o návštěvy v Hospicu Dobrého pastýře v Čerčanech, kde hrajeme lidem, jejichž čas se naplnil. Při naší první návštěvě jsme hráli představení Tam, kde žijí divočiny. I dospělí se rádi podívají na pohádku a a my bychom jim rádi díky vaší pomoci dopřáli krásné odpoledne plné smíchu, povídání a hudby. O prázdninách nás v hospicu čekají ještě další návštěvy. Klienti během nich spolu s námi mohou zavzpomínat na texty písniček, které si dřív rádi zpívali a tvář jim rozjasní úsměv. Říká se, že dětství a stáří mají spoustu společného a zdá se, že loutky zase nacházejí cestu k srdcím svých diváků. Stejně tak hudba. I když je to jen na chvilku, všichni cítíme, že každá taková chvilka je vzácná a důležitá. Příšerka dala Tee pěkně zabratMalou Teu přišla před dvěma lety trápit příšerka. Tak říká holčička, které bude v lednu sedm let, své nemoci. Doktoři sice příšerku pojmenovali jako sarkom ledviny, ale Tea ví své. Nevítaná návštěvnice se jí chtěla usadit v tele, hlodat a škodit. |