Pomáháme dětem, aby se zase smály. Tam, kde je potřeba.
Nyní nás najdete nejen v nemocnicích a léčebnách, ale také v asistenčních centrech pro pomoc uprchlíkům. Pomáháme v místech, kde stovky dětí čekají hodiny, než si jejich maminky a babičky vyřídí potřebné doklady.
-
„Milí přátelé, vážíme si Vašeho velkého srdce, které rozumí potřebám dětí v jejich kritické životní situaci. Je nám ctí s Loutkami v nemocnici v této nelehké době spolupracovat. Vaše podpora, kterou dáváte dětem v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině, je mostem od utrpení ke chvílím radosti. S úctou Klára“
Děkujeme, pokud se rozhodnete podpořit naši práci i na těchto aktuálně velmi potřebných místech!
Jak Loutky v nemocnici pomáhají uprchlíkům:
Neváhali jsme a ihned v prvních dnech jsme se rozhodli zapojit aktivně do pomoci dětem, které k nám spolu se svými maminkami a babičkami míří, aby unikli před válkou. Doma nenechávají pouze své oblíbené hračky a domácí mazlíčky, ale často bohužel také starší příbuzné, kteří nechtějí opustit svůj domov, anebo tatínky, kteří brání svou zemi.
Rozhodli jsme se po domluvě s centrálním krizovým štábem a zástupci hlavního města Prahy převzít odpovědnost za organizaci programu pro děti uprchlíků v Asistenčním centru pro pomoc uprchlíkům v Praze, centrálním místě pro celou Českou republiku.
Začali jsme prakticky ihned po jeho otevření v Městské knihovně na Mariánském náměstí a následně v Kongresovém centru, kam se z kapacitních důvodů vše přesunulo. Spolupracujeme s hasiči, policisty, zdravotníky a psychology z integrovaného záchranného systému, ale i s dalšími neziskovými organizacemi, které se ihned v prvních dnech staly nedílnou součástí pomoci uprchlíkům.
V asistenčním centru působíme v dětském koutku a v klidové zóně pro maminky s dětmi. Kluci a holky zde čekají, než si maminky či babičky vyřídí všechny potřebné formality, aby u nás mohli přečkat válku.
Hrajeme loutková představení, která jsou beze slov, a ostatní simultánně tlumočíme do ukrajinštiny. Základní slovíčka se s dětmi učíme navzájem. Zpíváme české ale i ukrajinské písničky. Přidávají se děti i dospělí. Brzy si rozumíme a alespoň na chvíli společně zapomeneme na vše, co se na Ukrajině odehrává.
Jsou to ohromně silná setkání. Spousta trápení, bolesti a psychického vypětí, které jsme v nemocnicích prožili spolu s malými marody a jejich blízkými se jen stěží vyrovná tomu co, s tisíci ukrajinských rodin sdílíme nyní.
Tyto příběhy nyní sdílíme i s vámi.
Křest ohněm
Nejrychleji zareagovala Granka. Do Městské knihovny se vydala s Jakubem jen pár hodin po otevření Asistenčního centra pro uprchlíky: „Všade byl ještě chaos spousta lidí, vystrašených z toho co se děje, ale také spousta lidí připravených pomoci. Rychle jsme se seznámili s Klárou Koutníkovou, psycholožkou „od hasičů“, která měla na místě na starosti psychickou podporu příchozích a domluvili jsme se jak nejlépe děti i maminky v následujících dnech společně podpořit. Granka pak s dětmi začala zpívat, muzicírovat a nakonec hráli dohromady i Červenou Karkulku, které se na Ukrajině říká Červona Šapoška. Měli jsme velkou radost že vše začalo rovnou fungovat.“ Jakub a Granka
Naše poznatky si vyměňujeme v týmu aby naše pomoc byla každým dalším dnem ještě lepší. Zasíláme si slova a akordy ukrajinských písniček, které udělali největší radost.
Dimitro a Vasilina
Jak jsme začali zpívat, děti si přestaly hrát, maminky se začaly usmívat, pohupovat. I malé děti se kolíbaly do rytmu, zavládla krásná atmosféra. Blízko nás stál chlapec a holčička, kteří hráli s velikým zaujetím. Chlapec si půjčil chrastítka do obou rukou a každou hrál soustředěně jiný rytmus. Pak jsme si povídali. Bylo mu asi 9 let. Na papír, který jsem mu dala a poprosila ho, aby mi něco namaloval, napsal svoje jméno, a namaloval zelený strom. Holčička - jeho sestra, byla mladší. Namalovala totéž, jen místo stromu nakreslila modrou kytičku. Jmenoval se Dimitro a sestra Vasilina. Povídali jsme si. Děti utíkaly z Charkova. Dimitro řekl: "Náš dům už není, Spadla na něj bomba a z dvanáctého patra tekla voda do našeho bytu. Museli jsme utéct, ale já se zase vrátím."
Naše milá překladatelka Marijana hned přišla s návrhem, že dostane chlapce do školy, kde učí její manžel. Našla maminku a domluvily se. Markéta se zase nabídla, že se pokusí sehnat pro rodinu ubytování v soukromí.
Musím říct, že jsem měla co dělat, abych se nerozplakala. V celé téhle situaci a v reakci na ni je cítit soudržnost a láska. Jsem šťastná, že Loutky v nemocnici mohou pomáhat uzdravovat rány na duši i tady. Maruška
Kvak a Žbluňk. Budʹ laska.
Kvak a Žbluňk opanovali dětský koutek v Kongresovém centru a rychle si získali pozornost všech ukrajinských dětí. Byla hrozná legrace překládat si navzájem tak srandovní slova jako je žbluňk, žába, hop a skok anebo kvák… a pak jsme ještě vytáhli hudební nástroje a začali zpívat ukrajinské písničky, které jsme se naučili. A to se už přidávaly i maminky a leskly se jim oči, protože jim písničky připomínaly domov, který musely opustit. Zpívali jsme společně. „Šče odnu pisnju, budʹ laska.“ A my už rozuměli: „Ještě jednu písničku, prosím.“…
Příjdeme za vámi do divadla
Chvilku se bavíme s paní Elenou. Její osmiletá vnučka si zamilovala Bilba a směje se každému fóru, který během svého představení s malými tučňáky udělá. I babičce se na chvíli rozzáří očka. Ale ne na dlouho. Vypráví, že tatínek malé holčičky zůstal doma a bojuje za svou zemi a rodinu. Vypráví jak se ještě před pár dny skrývali ve sklepě, jak do Čech cestovali víc než pět dní a že před válkou utíká již po druhé. Naposledy byla sama malá holčička a tenkrát přišla o svého tatínka. "Až se to všechno přežene, přijdeme za vámi do divadla. U nás jsme také chodili. Děkuje Elena za naši práci a loučí se.
Někdy je dětí tolik, že se je těžké uvěřit že všechny mohli v posledních 14 dnech přijít o domov. Když se nám ale podaří rozzářit jejich tváře, máme ohromnou radost.

Loutky v nemocnici pravidelně jezdí za svými diváky tam, kde je potřeba. Většina našich cest, pokud to velikost dekorace a váha loutek a nástrojů umožní, probíhá veřejnou hromadnou dopravou. Po Čechách, Moravě i Slezsku cestujeme autobusy a vlaky.


