Optimus Template

Obdrželi jsme 5 krabic plných ponožek, které vyráběli naši příznivci a podporovatelé pro děti v nemocnici. Nejprve jsme se děsili, kde to všechno uskladníme, ale když jsme nakoukli dovnitř, věděli jsme, že je se uvnitř skrývá něco neobvyklého. Tolik kreativity a veselých nápadů se jen tak pohromadě nevidí. Takže dnes jsme poprvé vzali s sebou do nemocnice několik ponožek a opravdu... rozchechtaly několik dětí zrovna ve chvíli, kdy to bylo nejvíc potřeba. Malá Zdenka měla slzy na krajíčku, protože musela spolknout nedobrý lék a vůbec neměla na nic náladu. Ale když spatřila ponožku, s vykulenýma očima, začala se smát a s ní i sestřička, i spolupacient na vedlejší posteli, kterému před tím vůbec do smíchu nebylo a smáli jsme se i my. Zkrátka smáli se všichni a bylo nám tak dobře.

Děkujeme!

marka

Workshop v Opařanech
Závěr prázdnin strávily Loutky v nemocnici spolu s dětmi v psychiatrické léčebně v Opařanech. Tématem byly letos Ezopovy Bajky a velmi se to osvědčilo. Třináct nadšených dětí nejrůznějšího věku se vrhlo hned od začátku do práce a všichni vydrželi až do premiéry, která dopadlo báječně. Nejprve si každý vybral tu svou bajku (O lišce a čápu, O dvou krabech, O myši polní a myši domáci, O zající a želvě, O měsíci a jeho matce, O myši a lvu) a začali jsme se učit píseň Voskovce a Wericha Jednou z lesa domů se nesa moudrý Ezop.

Číst dál: Opařany srpen 2011

Sešli jsme se jako obvykle u dortíků a chlebíčků - to je chvíle, kdy si řeknem, co je u koho nového a taky organizační věci týkající se Loutek a pak už se čtveřice rozdělí a jdeme na různá oddělení. Hrály jsme včera s Hankou na ortopedii, očním a neurologii. Hančina herecká kreace v roli pyšné noční košilky rozesmála nejen mě, ale hlavně děti a maminky a Hančin líný pejsek v kombinaci s typicky ženskou kočičkou taky všechny rozesmál, hlavně sedmiletého Šimona, který byl zezačátku skoro naštvaný (taky proto, že to byl jeho první den v nemocnici), ale nakonec cenil zoubky od ucha k uchu a z radosti mával ručičkama. A to jsme přesně chtěly. Zdravím všechny. Káča.

Je léto a opravdu teplo. My venku se radujeme, ale ti v nemocnici si zoufají. Nedá se větrat a je na padnutí. Když jsme dnes dorazili do Motola na onkologii šli jsme nejprve k velkým dětem a pustili se do muzicírování v jídelně. Většina pokojíčků se otevřela a děti posluchaly a posílaly svoje přání, jakou písničku chtějí zahrát, ale zůstávaly tom horku v pokoji. Když jsme dorazili k malým dětem,situace byla podobná. Horko všechny vysílilo a tak spali.

Číst dál: Léto v nemocnici

Kroměříž to je pro nás už skoro tradičně představení v Podzámecké zahradě v neděli odpoledne pro veřejnost a pak pondělí v nemocnici. Tentokrát jsme strávily krásné dopoledne na dětském oddělení, kam přišly i děti z očního. Po písničkách a pohádce o Budulínkovi si ještě děti samy zahrály pohádku o ponožkách a my jsme s Markou žasly, jak jsou kreativní. Po obědě jsme navštívily psychiatrii. Kromě asi 30ti dětí přišel i celý personál. Hráli jsme Bajky a ohlas byl veliký. I tady se našlo pár nadějných herců. Rozhodně se nikdo nenudil.

Hanka

K psaní jsem se dostal až teď, díky neustálému prázdninovému povlávání a jen občasnému přístupu k webu. V Olomouci jsme byli pokud vím historicky poprvé a překvapilo nás kolik tu bylo dětí. V létě je v nemocnici, obzvlášť pro malé pacienty, určitě ještě věší nuda než během školního roku. Takže jsme byli rádi, že se nám jí snad, alespoň na chvíli, podařilo zahnat.
Taky doufám, že muzikant Honza, který tu ležel s operací krku a na mě působil jako rozený otimista, už je doma a cvičí nové písničky se svými spoluhráči. A stejně tak přeji i ostatním dětem aby stihly ještě alespoň kousek prázdnin a abychom se s nimi příště už viděli někdy jinde. Třeba v divadle, nebo na koncertě.

Fumas