Optimus Template

25.6.2013 jedeme  s „ Loutkami“ do Brna, a tady zase důkaz, že můžeš zažít nečekané! Na očním, kde děti většinou řádí jak černé ruky se našli tak pozorní a aktivní diváčci, že si to divadélko s námi i zahráli. Na chirurgii, nám maminka malého Lukáše řekla: „Děláte potřebnou práci.“ A tak po maminkovsku se něžně usmívala.

Číst dál: Brno a dobronožková radost

13.6.2013

Dnes jsme se opět rozjely do Hradce Králové. Dopoledne do stacionáře a odpoledne do nemocnice. Moc krásné chvíle byly na dětské onkologii. Některé děti byly na chodbě s rouškami a nakukovaly do pokoje Pavlíka, kde jsme byly my a zpívaly jsme o sto šest. Nakonec vylezl z tašky i tuleň a děti byly přesvědčeny, že je živý a smály se, jak se stydí. Prošli jsme i chirurgii a dětské oddělení. Paní učitelky nás tentokrát dovedly všude, kde to jen trochu bylo možné a tak bylo hodně radosti.

Marka a Radka

http://youtu.be/obphkGIjJaM

Teplice jsou krásné, sytě zelené a voní posekanou trávou.
Ve stacionáři nás čekalo asi dvacet dětí, ale nejen ony. Mile nás přivítala paní ředitelka a "tety" od dětí. Rozdali jsme s Toníkem chrastidla, bubínky a různá štěrchátka a byl koncert!
Došlo i na věčnou písničku - Pes jííítrníííčku sežral. Venku sekáči přestali kosit trávu a tak spustilo divadlo. Pejsek se střepem v nožičce zapomněl na bolest při pohádce O pyšné noční košilce,a my se s Tondou radovali, že odcházeje ze stacionáře, si děti a tety vyprávěli, zda je to vůbec  pěkné, být pyšný......
V nemocnici nebylo moc dětí, no dětí....tři asi 12-15ti letí mladí muži, jedna asi 14ti letá dáma a jeden asi 6ti letý veselý chlapec. Trocha ostychu je v pubertě obvyklá. Ale po pár písničkách ostych přešel a na píseň Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, rytmizovali už všichni.
Africká nemocnice je vděčné divadlo. Tonda absolutně bezprostředně naváže kontakt a hrají si s námi i paní učitelka a zdravotní sestřička.
Přijeďte zas brzo zazní při loučení a my jsme moc rádi, že většina dětí jde už zítra domů.
Dáda  a Tonda

Tiskovka k projektu Čtení pomáhá: Bylo to strašně pěkný a dojemný.......a takový lidský a přející a milý: ), naše Hanka Řepová s Kubou Matějkou moc pěkně mluvili, hráli jsme Pejska a kočičku a pejskův trn v noze chtěly léčit všechny děti. Nakonec jsme  došli k tomu, že ho bolí úplně všechno, i duše. Jenže jsme nemohli přijít na to, jak duši vyléčit, protože na tu náplast asi nepomůže. Měla jsem sice (tedy kočička měla) v záloze pohádku místo náplasti, ale na to ještě nebyl čas...... a tu se přichomýtla paní Alena Ježková, moje oblíbená spisovatelka, řekla, že ví, jak  by se pejskovi dalo pomoci, a vlepila mu obrovskou pusu.

Tak to mě strašně potěšilo :) Káča Tschornová

Brno je totiž místem mezinárodních setkávání. Já a Fumas jsme Pražané, Mina je z Brna a Janka ze Slovenska. Jááj, to bylo radosti , když jsme se objímali v hale Dětské nemocnice. Rozdělili jsme si úkoly. Já s Fumasem na neurologii a onkologii, Mina s Jankou na internu, chirurgii, ORL a oční.

Dětí bylo moc. Jídelna, kde jsme hráli Budulínka, praskala ve švech. Děti na neurologii bývají velmi aktivní. Není jednoduché je zaujmout, myslím tak, aby seděli a v klidu sledovaly pohádku. Tady to probíhá prostě trochu jinak. Malí pacienti pochodují, nahlížejí mi do kufříku s loutkami, a nosí si svoje hračky, které se snaží zapojit do hry. Tak se stalo, že pan doktor (Ondra) vyšetřoval kromě nastydlého Budulínka také Eliščino prasátko. Babička (Břeťa) s dědou(Dominik) byli pořádně akční. Chytat rozpustilá liščata není nic jednoduchého, a oni to zvládli skvěle. Zpívalo se a tančilo. Doufám, že i ručičky na nemocničních hodinách poskakovali o něco rychleji a radostněji.

Na onkologii je naše hraní zase úplně jiné. Chodíme po pokojích, kde jsou naši broučci upoutáni na postýlky. Tady přijdou na řadu hlavně hudební nástroje a Fumasova malovaná písnička o lotrovi Babinským. Zpívání nás nejen rozveseluje, ale i spojuje. Tvoříme na chvilku takovou malou českomoravskou hudební společnost.

Přejeme dětem, abychom se už více v nemocnici nemuseli potkat, raději někde v divadle. Přejeme jim i maminkám dobrou mysl a zdraví. Co víc si můžeme přát. Snad jen to, aby jaro skutečně přišlo a přineslo nám slunce.