Optimus Template

O Rybabě a mořské duši, Petr Nikl

Děti na psychiatrické klinice v Motole sledovaly představení s napětím a vydržely až do konce. Příběh vypráví o hledání světla, které rozptýlí každou chmuru, dokonce i v duši člověka. Vypráví o tom, jak velkou moc má přátelství, když dokáže druhého vytáhnout i z té největší temnoty. Pod stolem se začal příběh hlubinné ryby Rybaby, která milovala temnotu a přesto toužila po světle. Nakonec světlo donesla staré mědůze a tím i sobě a na dně moře spatřila neuvěřitelnou krásu.

Další pondělí (21.3.) na dětské psychiatrické klinice v Praze v Motole. Děti už vědí, že přijdeme a moc se těší. Tentokrát studenti DAMU přicházejí s dramatizací knížky Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Příběh začíná tím, že myška prostě spadne z útesu a umře. Její život však nekončí, dostane se kamsi, čemu někteří říkají nebe a jiní zase jinak a tam se setká s lišákem, který ji celý život na zemi honil a pronásledoval a který byl vlastně i příčinou, proč spadla z útesu.

Číst dál: Myši patří do nebe

Dnes jsme hráli na onkologii africkou nemocnici. Maňásek pana doktora a maličká sestřička všechny rozesmáli, i jejich legrační diagnózy, které dávali zvířatům. Naštěstí všechny vyléčili a když si chtěl pan doktor po dobře vykonané práci dát kafíčko, sestřička mu přinesla hrachovou polívku.
Na JIPce byl pořád ještě Jurášek, který nám minule hrál na elektrickou kytaru a zpíval píšničky. Miluje fotbal a tak jsme pro něj vydolovali z paměti: Zelená je tráva... fotbal to je hra...
Marka a Tonda

Marka Míková v současné době pracuje na workshopu se studenty pražské DAMU na adaptaci dětské současné literatury pro děti. Studenti si vybrali knížku Petra Nikla O Rybabě a mořské duši, Arnošta Goldflama Tatínek není k zahození a Myši patří do nebe od Ivy Procházkové. Čtyřtýdenní práce bude završena představeními na dětské psychiatrii ve FN Motol v měsíci březnu po tři pondělky za sebou.

Pondělí, 28.2. Velcí kluci odložili počítače a zpívali s námi "Ptala se Zuzana Kuby" a podobné dětské písničky,jeden si na chvíli půjčil piánko a hrál s velkou chutí a opravdu dobře. Naproti v pokoji chtěly slečny zazpívat "Tři čuníci jdou". Přezpívali jsme všech 6 slok a bylo veselo, asi proto, že už konečně vykouklo sluníčko,tak jsme měli všichni dobrou náladu i Jurášek,který se minulý týden tolik těšil domů,ale zase to nevyšlo. Naštěstí mu donesli na hraní malý fotbálek a my se mu proto pokoušeli zazpívat písničku "Zelená je tráva, fotbal to je hra..." Třeba už ho příští pondělí neuvidíme. Třeba už bude doma. Kéž by.

Na hematologii v Motole jsme dnes na doporučení paní doktorky Choňavkové zašli do 3. patra uzlu C, kde je další dětská hematologie, kde jsme dosud nebyli a tam jsme chodili po pokojích.
Samé malinké děti. Roční Davídek byl na pokoji se svou vietnamskou sestrou, my zpívali, on tančil a s tou jeho sestřičkou jsme si povídali. Ptali jsme se jí, jak se řekne vietnamsky kočka, tak teď už víme, že je to miaou, hráli jsme Davídkovi s kočičkou. Vůbec pejsek a kočička si ten den zahráli a popovídali s dětma nejvíc.
Jednoho chlapečka jsme nejdřív zaujali zpěvem, ale když maminka navrhla, ať zazpíváme jeho nejoblíbenější písničku Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, tak se rozplakal, nebyl k utišení. Roční Nikolka se při přebalování smála našim písničkám a cinkání a chrastění a měla krásné důlky v tváři, dělala berany berany duc s kočičkou i s pejskem a pak šla svačit.
Další chlapeček nám sám předváděl pejska, pak pozval naši kočičku k sobě do boudy, kterou si postavil z peřinky a svěřil se jí, že má taky pejska Buddyho. A když jsme odcházeli tak z toho všeho hrabání a štěkání a povídání už usínal.
Káča Tschornová