Optimus Template

Stává se, že nějaký pacient není zrovna dobře naladěn. Tak nás třeba
rovnou odmítne nebo "teda dobře, pojďte na chvilku, když už jste tady s tou kytarou a v těch barevných čepicích a kloboukách uvidíme"..... a
pak zaujatě poslouchá písničky nebo vezme svého plyšáka a začne sám od sebe s námi a s našimi loutkami hrát divadlo. A to se nám s Fumasem teď přihodilo v Motole. Pro větší děti Fumas hrál písičky, které sám napsal a které hrají s kapelou po festivalech a jsou to krásné poetické texty a melodie, i punk zazněl. A malá holčička se zase dala přes svého plyšáčka do řeči s našimi loutkami a zbavila se (doufáme) trápení s "odporným" snem, který se jí v noci zdál. A tahle holčička už nás z Loutek zná všechny, pamatuje si nás a ptá se, kde jsou ti ostatní a vzpomíná, jaké kdo má loutky. A nechce žádnou písničku slyšet dvakrát. Přeje si nové a nové. Taky nesmím zapomenout, že premiéru mělo Fumasovo obrazové znázornění písničky Okoř. Ve stylu kramářských písní zpíváme a děti sledují zábavné obrázky. A sestřičky, které zrovna na pokoji převazují či vyměňují hadičky, taky zpívají a houpají se do rytmu.

Káča

Některé naše návštěvy jsou jako malý zázrak. Na neurologii to dnes nejprve vypadalo, že nemáme pro koho hrát, jenže postupně se herna zaplňovala dalšími a dalšími dětmi a zpívalo se a dětem zářily oči a napovídaly a smály se, že bylo těžké skončit. Na pokoji jsme pak navštívili malou Elišku, která byla po lumbálce a tak nemohla z postele. Styděla se a pořád se schovávala pod peřinu. Když jsme však vytáhli tuleně, roztála. Všechny děti si myslely, že je živý a trochu se bály a zároveň se jim líbil. Byl to tuleň a tak se chtěl tulit a taky drbat na břiše a krmit. Později vylezla ven i želva a s tou byla teprve legrace. Když jí děti zaťukaly na krunýř, vystrkovala hlavu a pak ji zas schovávala. Eliška se během našeho hraní vymotala z peřinky a nechtěla nás pustit. V dalším pokoji jsme zahráli pro malého pacienta "Není nutno" a pár dalších písniček na přání a všichni pacienti zpívali s námi, ať jim byly tři nebo patnáct. Zkrátka zázrak. Jako když roztaje led a rozběhne se po kamení veselý potůček. Tak hodně zdraví a nových sil!

Marka

Minulý týden jsme poprvé byli v Kolíně a hráli v nemocnici na interním a pak na chirurgii. Moc hezky nás všude přijali a děti byly nadšené z ponožek, které jste pro ně vyrobili a poslali nám. Udělali opravdu moc velkou radost a každý si vybral tu svou. Pak jsme jeli do Lysé za jedním malým pacientem, který je sice v domácím ošetření, ale statečně bojuje se zlou nemocí. Tam jsme hráli venku na zahrádce pod schnoucím prádlem a prožili pár moc hezkých chil i s jeho sestřičkou a kamarádem a s maminkou. Všem přejeme uzdravení!

Marka

Obdrželi jsme 5 krabic plných ponožek, které vyráběli naši příznivci a podporovatelé pro děti v nemocnici. Nejprve jsme se děsili, kde to všechno uskladníme, ale když jsme nakoukli dovnitř, věděli jsme, že je se uvnitř skrývá něco neobvyklého. Tolik kreativity a veselých nápadů se jen tak pohromadě nevidí. Takže dnes jsme poprvé vzali s sebou do nemocnice několik ponožek a opravdu... rozchechtaly několik dětí zrovna ve chvíli, kdy to bylo nejvíc potřeba. Malá Zdenka měla slzy na krajíčku, protože musela spolknout nedobrý lék a vůbec neměla na nic náladu. Ale když spatřila ponožku, s vykulenýma očima, začala se smát a s ní i sestřička, i spolupacient na vedlejší posteli, kterému před tím vůbec do smíchu nebylo a smáli jsme se i my. Zkrátka smáli se všichni a bylo nám tak dobře.

Děkujeme!

marka

Sešli jsme se jako obvykle u dortíků a chlebíčků - to je chvíle, kdy si řeknem, co je u koho nového a taky organizační věci týkající se Loutek a pak už se čtveřice rozdělí a jdeme na různá oddělení. Hrály jsme včera s Hankou na ortopedii, očním a neurologii. Hančina herecká kreace v roli pyšné noční košilky rozesmála nejen mě, ale hlavně děti a maminky a Hančin líný pejsek v kombinaci s typicky ženskou kočičkou taky všechny rozesmál, hlavně sedmiletého Šimona, který byl zezačátku skoro naštvaný (taky proto, že to byl jeho první den v nemocnici), ale nakonec cenil zoubky od ucha k uchu a z radosti mával ručičkama. A to jsme přesně chtěly. Zdravím všechny. Káča.

Kroměříž to je pro nás už skoro tradičně představení v Podzámecké zahradě v neděli odpoledne pro veřejnost a pak pondělí v nemocnici. Tentokrát jsme strávily krásné dopoledne na dětském oddělení, kam přišly i děti z očního. Po písničkách a pohádce o Budulínkovi si ještě děti samy zahrály pohádku o ponožkách a my jsme s Markou žasly, jak jsou kreativní. Po obědě jsme navštívily psychiatrii. Kromě asi 30ti dětí přišel i celý personál. Hráli jsme Bajky a ohlas byl veliký. I tady se našlo pár nadějných herců. Rozhodně se nikdo nenudil.

Hanka