Optimus Template

27. 11. Brno
Tak jsem se v Brně, kam jsme vyrazili s Grankou, konečně poznal s Jankou Tóhovou a Jankou Segešovou. S druhou jmenovanou Jankou jsem pak absolvoval všechny tři interny. Děti byly skvělé a zahrály si  s námi na andílky, kteří v pohádce pana Čapka zdobí kytičkami hodnou košilku, starší podupávaly a bubnovaly do rytmu Želvy, zpívaly s námi o tom, že lepší než chodit do války je louskat buráky a že na hradě Okoři světla už nehoří... Jo, a za malou Vaneskou zas přišli pejsek s kočičkou, i když museli být opravdu hodně potichu, protože na vedlejší postýlce spalo úplně mrňavé miminko...
Zdraví Fumas

Ve čtvrtek s Jankou Tótovou Brno, ORL, oční a chirurgie. Chvílemi jsme nevěděli, kdo je pacient a kdo je zdravý. Zpěv nejdřív velcí kluci s pohrdáním koukali na naše Prší,prší..,ale potom to Janka rozbalila, kluci koukali, že Janka umí zahrát i jiné fláky. Při divadle řádili,že jsme se báli, aby to ve zdraví přežili. Brno uteklo, jen tak, tak jsem stihl autobus domu. Za čtrnáct dnů nashledanou. Tonda

Tuto říjnovou neděli jsme měli možnost představit Loutky v nemocnici v divadle Minor na festivalu Struny podzimu. Seděli jsme v jednom z malých zákoutí divadla a hráli písničky a spolu s dětmi zpívali a pak ošetřovali všechny naše nemocné loutky. Měli jsme radost, že takto můžeme informovat širokou veřejnost a znovu jsme se přesvědčili, že děti si chtějí hrát, ať už jsou zdravé, nebo nemocné a že je to vždycky úžasný zážitek, se s nimi do té hry namočit.

Marka

 

 

Stává se, že nějaký pacient není zrovna dobře naladěn. Tak nás třeba
rovnou odmítne nebo "teda dobře, pojďte na chvilku, když už jste tady s tou kytarou a v těch barevných čepicích a kloboukách uvidíme"..... a
pak zaujatě poslouchá písničky nebo vezme svého plyšáka a začne sám od sebe s námi a s našimi loutkami hrát divadlo. A to se nám s Fumasem teď přihodilo v Motole. Pro větší děti Fumas hrál písičky, které sám napsal a které hrají s kapelou po festivalech a jsou to krásné poetické texty a melodie, i punk zazněl. A malá holčička se zase dala přes svého plyšáčka do řeči s našimi loutkami a zbavila se (doufáme) trápení s "odporným" snem, který se jí v noci zdál. A tahle holčička už nás z Loutek zná všechny, pamatuje si nás a ptá se, kde jsou ti ostatní a vzpomíná, jaké kdo má loutky. A nechce žádnou písničku slyšet dvakrát. Přeje si nové a nové. Taky nesmím zapomenout, že premiéru mělo Fumasovo obrazové znázornění písničky Okoř. Ve stylu kramářských písní zpíváme a děti sledují zábavné obrázky. A sestřičky, které zrovna na pokoji převazují či vyměňují hadičky, taky zpívají a houpají se do rytmu.

Káča

 

18.10. jsme opět navštívili nemocnici v Plzni a setkali se s naší milou sestřičkou Lídou Romovou, která má pro nás připraven vždy seznam pokojů, kam máme jít a udělá si i chviličku, aby se podívala, jak se loutky dětem líbí. Tentokrát jsme opět rozdávali ponožky z dražby, které jste nám poslali a vymýšleli mini příběhy s každou z nich, než zůstaly u malých pacientů v posteli. Většinou byly ponožky nemocné a nechaly se od dětí ošetřit. Nebo zapomněly, jak se jmenují a byly opuštěné a čekali na svého nového adoptivního rodiče. Zkrátka udělaly radost malým i velkým. Na koho nezbyly, tomu hrála tři malá prasátka. Jeden klouček na pokoji na všechny útočil a střílel, ale prasátka mají hroší kůži, spíš je to lechtalo a užili jsme hodně legrace, když dostávali injekci.

Marka a Tonda

Některé naše návštěvy jsou jako malý zázrak. Na neurologii to dnes nejprve vypadalo, že nemáme pro koho hrát, jenže postupně se herna zaplňovala dalšími a dalšími dětmi a zpívalo se a dětem zářily oči a napovídaly a smály se, že bylo těžké skončit. Na pokoji jsme pak navštívili malou Elišku, která byla po lumbálce a tak nemohla z postele. Styděla se a pořád se schovávala pod peřinu. Když jsme však vytáhli tuleně, roztála. Všechny děti si myslely, že je živý a trochu se bály a zároveň se jim líbil. Byl to tuleň a tak se chtěl tulit a taky drbat na břiše a krmit. Později vylezla ven i želva a s tou byla teprve legrace. Když jí děti zaťukaly na krunýř, vystrkovala hlavu a pak ji zas schovávala. Eliška se během našeho hraní vymotala z peřinky a nechtěla nás pustit. V dalším pokoji jsme zahráli pro malého pacienta "Není nutno" a pár dalších písniček na přání a všichni pacienti zpívali s námi, ať jim byly tři nebo patnáct. Zkrátka zázrak. Jako když roztaje led a rozběhne se po kamení veselý potůček. Tak hodně zdraví a nových sil!

Marka