Optimus Template

Teplice jsou krásné, sytě zelené a voní posekanou trávou.
Ve stacionáři nás čekalo asi dvacet dětí, ale nejen ony. Mile nás přivítala paní ředitelka a "tety" od dětí. Rozdali jsme s Toníkem chrastidla, bubínky a různá štěrchátka a byl koncert!
Došlo i na věčnou písničku - Pes jííítrníííčku sežral. Venku sekáči přestali kosit trávu a tak spustilo divadlo. Pejsek se střepem v nožičce zapomněl na bolest při pohádce O pyšné noční košilce,a my se s Tondou radovali, že odcházeje ze stacionáře, si děti a tety vyprávěli, zda je to vůbec  pěkné, být pyšný......
V nemocnici nebylo moc dětí, no dětí....tři asi 12-15ti letí mladí muži, jedna asi 14ti letá dáma a jeden asi 6ti letý veselý chlapec. Trocha ostychu je v pubertě obvyklá. Ale po pár písničkách ostych přešel a na píseň Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, rytmizovali už všichni.
Africká nemocnice je vděčné divadlo. Tonda absolutně bezprostředně naváže kontakt a hrají si s námi i paní učitelka a zdravotní sestřička.
Přijeďte zas brzo zazní při loučení a my jsme moc rádi, že většina dětí jde už zítra domů.
Dáda  a Tonda

Tiskovka k projektu Čtení pomáhá: Bylo to strašně pěkný a dojemný.......a takový lidský a přející a milý: ), naše Hanka Řepová s Kubou Matějkou moc pěkně mluvili, hráli jsme Pejska a kočičku a pejskův trn v noze chtěly léčit všechny děti. Nakonec jsme  došli k tomu, že ho bolí úplně všechno, i duše. Jenže jsme nemohli přijít na to, jak duši vyléčit, protože na tu náplast asi nepomůže. Měla jsem sice (tedy kočička měla) v záloze pohádku místo náplasti, ale na to ještě nebyl čas...... a tu se přichomýtla paní Alena Ježková, moje oblíbená spisovatelka, řekla, že ví, jak  by se pejskovi dalo pomoci, a vlepila mu obrovskou pusu.

Tak to mě strašně potěšilo :) Káča Tschornová

Brno je totiž místem mezinárodních setkávání. Já a Fumas jsme Pražané, Mina je z Brna a Janka ze Slovenska. Jááj, to bylo radosti , když jsme se objímali v hale Dětské nemocnice. Rozdělili jsme si úkoly. Já s Fumasem na neurologii a onkologii, Mina s Jankou na internu, chirurgii, ORL a oční.

Dětí bylo moc. Jídelna, kde jsme hráli Budulínka, praskala ve švech. Děti na neurologii bývají velmi aktivní. Není jednoduché je zaujmout, myslím tak, aby seděli a v klidu sledovaly pohádku. Tady to probíhá prostě trochu jinak. Malí pacienti pochodují, nahlížejí mi do kufříku s loutkami, a nosí si svoje hračky, které se snaží zapojit do hry. Tak se stalo, že pan doktor (Ondra) vyšetřoval kromě nastydlého Budulínka také Eliščino prasátko. Babička (Břeťa) s dědou(Dominik) byli pořádně akční. Chytat rozpustilá liščata není nic jednoduchého, a oni to zvládli skvěle. Zpívalo se a tančilo. Doufám, že i ručičky na nemocničních hodinách poskakovali o něco rychleji a radostněji.

Na onkologii je naše hraní zase úplně jiné. Chodíme po pokojích, kde jsou naši broučci upoutáni na postýlky. Tady přijdou na řadu hlavně hudební nástroje a Fumasova malovaná písnička o lotrovi Babinským. Zpívání nás nejen rozveseluje, ale i spojuje. Tvoříme na chvilku takovou malou českomoravskou hudební společnost.

Přejeme dětem, abychom se už více v nemocnici nemuseli potkat, raději někde v divadle. Přejeme jim i maminkám dobrou mysl a zdraví. Co víc si můžeme přát. Snad jen to, aby jaro skutečně přišlo a přineslo nám slunce.

Od roku 2002 navštěvují naši herci, hudebníci a terapeuté nemocné děti tam, kde je dětského smíchu velmi málo. Hrají v hernách českých nemocnic i u jednotlivých lůžek dětských pacientů. Od roku 2005 se tak děje pod hlavičkou občanského sdružení Loutky v nemocnici. Za osm let pravidelné činnosti jsme rozesmáli desetitisíce dětí, odehráli tisíce představení a zazpívali desítky tisíc písniček. Jen v loňském roce uskutečnili více než 200 denních návštěv!

Náš projekt psychoterapeutické pomoci Loutky v nemocnici bude i v roce 2013 nadále pravidelně realizovat svá představení ve více jak 20 nemocnicích a léčebnách od Českého Krumlova až po Olomouc. Zavítá i na letní tábory dlouhodobě nemocných dětí a připravuje pro letošní rok také novou premiéru určenou pro oddělení s nejpřísnějším hygienickým režimem.

Každý rok je hospitalizováno téměř 180 tisíc dětí, které dlouhodobé odloučení od rodiny a náročnou léčbu snáší velmi těžce. Psychosociální stav dětských i dospělých pacientů je základem pro úspěšnou léčbu. I v letošním roce se může sdružení opřít o své partnery a dárce a tak spoustě z nich může pomáhat. Jsme rádi, že projekt také projekt Čtení pomáhá se stal dlouhodobým partnerem našeho sdružení. Stejně tak nás nesmírně těší podpora individuálních dárců, které jsme v loňském a letošním roce oslovili, a kteří nám pomáhají naplnit naše poslání, často i když sami nejsou v jednoduché situaci. Ddíky finanční podpoře je možné rozšiřovat naše působení na nová místa a s pacienty i nemocničním personálem na těch stávajících systematicky pracovat, což zvyšuje přínos celého projektu. 

Mezi navštěvovanými nemocnicemi je i Thomayerova nemocnice v Praze. „S Loutkami v nemocnici spolupracujeme již devátým rokem a jsme za to velmi rádi. Naši malí pacienti loutky vítají vždy s radostí, protože jim přináší zábavu a zpestření jinak dlouhých nemocničních dnů,“ říká Petr Havránek, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice. Právě zde, přímo v dětské herně, jsme 10. dubna převzali šek stvrzující podporu sdružení z rukou zástupců projektu Čtení pomáhá a poté zpívali písničky a hráli loutkové představení pro děti z oddělení kliniky. Děkujeme všem za příjemné dopoledne!

Marka získala Fulbrightovo stipendium na tří měsíční pobyt v San Francisku zaměřený na práci neziskových organizací. Měla možnost vidět, jak vypadá dětská nemocnice UCSF a co všechno dětem poskytuje. Také měla možnost aktivně se zapojit do práce a ukázat, jakým způsobem pracují v Čechách Loutky v nemocnici.

S Clownem Zero každé pondělí procházela nemocniční pokojíčky a hrála s loutkami, podobně, jako to dělá v Čechách. Děti jsou všude stejné a tak přes nedokonalou anglickou výslovnost spontáně s loutkami komunikovaly. Bylo to až dojemné, slyšet, jak jim říkají: I love you... come here and stay with me...V úterky hrála Marka v herně krátké loutkové představení. Hodně se zde dodržují hygienická pravidla, bylo potřeba loutky před hraním umýt v gumových rukavicích a teprve pak začít hrát.

Číst dál: Loutky v nemocnici za oceánem