Optimus Template

Moc dětiček na onkohematologii v Motole, ale některé šťastně odjíždějí domů a budou už dojíždět jen ambulantně. Sice třeba dvě a půl hodiny dvakrát týdně, ale co je to proti měsícům a měsícům léčby v nemocnici. Povídaly tentokrát hlavně maminky,zpívaly děti i maminky. Jedna písnička o tom,jak se ptá Zuzana Kuby, jestli má veverka zuby, nás přivedla k vyprávění o veverce. Víte, kolik váží?Kolik má mláďat? Na co má ocásek? Čím se živí a jaké barvy mají nejčastěji veverky žijící u nás? Že je to ohrožený druh a říká se jí opička našich lesů? A má vlastně veverka zuby? To by určitě věděl pan primář, jehož přísného pohledu jsme se trochu zalekly. Ale když splnil své lékařské povinnosti, přišel k nám a zdatně zacinkal na triangl,aby předvedl,jak se to správně dělá. Ulevilo se nám a smál se celý pokoj. Založili jsme v pondělí několik výborných pokojovych kapel a tam, kde zpivat nechtěli,hrálo se a smálo se divadlo. Rozdáváme drobné dárečky, mezi nimi i samolepky. Některé děti uz mají sbírku. Ale sbíraji trpělive dál.Jsou úžasné. A mámy a tátové taky.

Káča

V nemocnici na Vinohradech jsme s dětmi stavěli sněhuláka...

Brno voní čokoládou, víte to?
Ale o tom až příště. Určitě už víte, že když se na zpívání a hraní s Loutkami sejdou malinké a velké děti zároveň, bývá občas oříšek všem vyhovět. Ale velcí se vždycky rádi přidají ke kočce, která leze dírou a k pejskovi, který leze oknem a malincí se při písničkách pro velké zas lecčemus přiučí.
A když hrajeme, loutky strhnou i velké diváky. Nechybí povídání s dětmi i maminkami či tatínky, děti se tak vžijí do hry s loutkami a  hudebními nástroji, že tyčinka od trianglu je klacíček k aportování. Kterým ovšem neházíme...pejsek ho jen očuchá a raději si z lega nechá stavět boudu.
Bylo to sladké, v Brně.

Káča

Den v Českém Krumlově a Českých Budějovicích se vydařil báječně. Sestřičky spolu s dětmi v Krumlově nás nedočkavě vítali a velmi se na pohádku těšili. Zahráli jsme s Fumasem několik veselých písniček a s dětmi společně pohádku o Budulínkovi. Užili jsme si to vzájemně, a hodinka na oddělení nám uběhla dříve, než jsme se nadáli.

V Budějovicích jsme se setkali s partičkou neposedných kluků a jednou slečnou. Zazpívali jsme si Citrónky, staré dobré Olympiky i písničku z pohádky Tři veteráni. Dědeček s babičkou i pan doktor hráli s velkou chutí. David, coby pan doktor, vyšetřil Budulínka opravdu důkladně a lišky tentokrát dostali od dědečka co proto. Zkrátka bylo vidět, že děti mají dobrou náladu, a doufáme, že jim to chvilku vydrželo. Těšíme se na příště.

Radka a Fumas.

Máme mezi sebou novou tvář Dádu a zde jsou její první zážitky:

Začínám chodit do nemocnic.Pro změnu zase začínám! Po kolikáté již? Kolik začátků mne čeká?
28.1. jsem byla s klukama (Toníkem a Fumasem) v Motole "na nečisto" ale již v triku a s kufříkem. Jsem tu počtvrté, už nejsem tak vyvalená. S dětmi, kterým  není až tak zle, se brzo skamarádíme a ti dva co tu leží, jeden s rosekanou rukou, druhej s nohou v podivné konstrukci, jsou už puberťáci a sami si pro nás přišli. Na etudy s loutkami reagují náramně. Když potom zpíváme a oni zjistí, že ten muzikantsko-herecký džubox  hraje i na přání, hrajeme půl repertoáru country radia. „Na kopečku v Africe“ tklivá píseň o Bábinskym, ovšem vítězí. Je to tak krásně prdlá písnička, že se jim vůbec nedivím. Na dveře klepe malá žába, které jsme hráli před tím v herně, že chce „EŠTĚ“, že si s námi ještě 1x zazpívá a zablbne. A tak máme o hlas víc a jsme orchestr. Teprve teď si to uvědomuju, že jim svítěj oči.
A stalo se to, co bych v nemocnici nikdy nečekala, byli jsme šťastní.
Dada

Kofola nás požádala, abychom rozdali dětem prasátka pro radost a na onkohematologii v Motole prasátka opravdu radost udělala.

Marka