|
|
Co se právě děje
Když jdeme s "Loutkami v nemocnici" do Thomayerovy nemocnice (jinak též Krčská nemocnice či Nemocnice Krč, dříve původním názvem Masarykovy domovy) musíme si vzít dobré boty, pití na cestu, slabší povahy se zásobí svačinkou. Areál nemocnice je veliký a leží na okraji Kunratického lesa na břehu Kunratického potoka při bývalé Budějovické, nyní Vídeňské silnici. Potkáš tam ochočené daňky a danielky (třída savci, řád sudokopytníci, podřád přežvýkaví, čeleď jelenovití). Je to jednoduše řečeno takový výlet.
Číst dál: Dáda a Jirka poprvé v Thomayerce
O prázdninách děti většinou skotačí u vody, jezdí na výlety nebo na tábory. Někdy se to prostě nepovede a léto jim pomalu ubíhá za okny nemocnice. Naštěstí už jsou dávno pryč ty doby, kdy ležely v postýlkách samy, a maminku s tátou mohly vidět jen dvakrát týdně na dvě hodiny.
Číst dál: 23.7. 2013 Brno
25.6.2013 jedeme s „ Loutkami“ do Brna, a tady zase důkaz, že můžeš zažít nečekané! Na očním, kde děti většinou řádí jak černé ruky se našli tak pozorní a aktivní diváčci, že si to divadélko s námi i zahráli. Na chirurgii, nám maminka malého Lukáše řekla: „Děláte potřebnou práci.“ A tak po maminkovsku se něžně usmívala.
Číst dál: Brno a dobronožková radost
13.6.2013
Dnes jsme se opět rozjely do Hradce Králové. Dopoledne do stacionáře a odpoledne do nemocnice. Moc krásné chvíle byly na dětské onkologii. Některé děti byly na chodbě s rouškami a nakukovaly do pokoje Pavlíka, kde jsme byly my a zpívaly jsme o sto šest. Nakonec vylezl z tašky i tuleň a děti byly přesvědčeny, že je živý a smály se, jak se stydí. Prošli jsme i chirurgii a dětské oddělení. Paní učitelky nás tentokrát dovedly všude, kde to jen trochu bylo možné a tak bylo hodně radosti.
Marka a Radka
http://youtu.be/obphkGIjJaM
Teplice jsou krásné, sytě zelené a voní posekanou trávou.
Ve stacionáři nás čekalo asi dvacet dětí, ale nejen ony. Mile nás přivítala paní ředitelka a "tety" od dětí. Rozdali jsme s Toníkem chrastidla, bubínky a různá štěrchátka a byl koncert!
Došlo i na věčnou písničku - Pes jííítrníííčku sežral. Venku sekáči přestali kosit trávu a tak spustilo divadlo. Pejsek se střepem v nožičce zapomněl na bolest při pohádce O pyšné noční košilce,a my se s Tondou radovali, že odcházeje ze stacionáře, si děti a tety vyprávěli, zda je to vůbec pěkné, být pyšný......
V nemocnici nebylo moc dětí, no dětí....tři asi 12-15ti letí mladí muži, jedna asi 14ti letá dáma a jeden asi 6ti letý veselý chlapec. Trocha ostychu je v pubertě obvyklá. Ale po pár písničkách ostych přešel a na píseň Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, rytmizovali už všichni.
Africká nemocnice je vděčné divadlo. Tonda absolutně bezprostředně naváže kontakt a hrají si s námi i paní učitelka a zdravotní sestřička.
Přijeďte zas brzo zazní při loučení a my jsme moc rádi, že většina dětí jde už zítra domů.
Dáda a Tonda
Tiskovka k projektu Čtení pomáhá: Bylo to strašně pěkný a dojemný.......a takový lidský a přející a milý: ), naše Hanka Řepová s Kubou Matějkou moc pěkně mluvili, hráli jsme Pejska a kočičku a pejskův trn v noze chtěly léčit všechny děti. Nakonec jsme došli k tomu, že ho bolí úplně všechno, i duše. Jenže jsme nemohli přijít na to, jak duši vyléčit, protože na tu náplast asi nepomůže. Měla jsem sice (tedy kočička měla) v záloze pohádku místo náplasti, ale na to ještě nebyl čas...... a tu se přichomýtla paní Alena Ježková, moje oblíbená spisovatelka, řekla, že ví, jak by se pejskovi dalo pomoci, a vlepila mu obrovskou pusu.
Tak to mě strašně potěšilo :) Káča Tschornová
|
