Jak můžete pomoci |
Co se právě dějeMotol 4.6.Motol. Onkohematologie. Jsou to vždycky tři oddělení a jak už jsem někdy psala, dost často tam potkáváme děti, které jsou tam dlouho a tak se už trochu známe. Třeba náctiletá Zuzka, statečná šermířka, které je návštěvu od návštěvy lépe a už stříhá metr, protože ji brzy pustí domů, na Vysočinu. Zazpívaly jsme si jako už tradičně Zlaté střevíčky a taky Divoké koně, které Zuzka neznala, ale potěšily ji, protože na koni umí jezdit a má koně ráda. A čtyřletý Honzík měl tolik nápadů, když jsme si společně hráli s pejskem a kočičkou. Bylo nám zatěžko od něj po třičtvrtě hodině odcházet, ale vzal to statečně a rozumně. Zato maličkatá Pavlínka, která byla na pokoji úplně sama při našem odchodu plakala a chtěla za námi. Ještě jsme se vrátily, postavily spolu kostičky a pak už byla snad spokojenější. Na dalším pokoji jsme si společně zamuzicírovali i s rodiči, tatínek hrál na kytaru legrační písničku o šnekovi a bylo veselo, protože rodinka už byla na odchodu z nemocnice. Pak volala Granka s Maruškou, že jim zbyl čas a vzaly za nás poslední oddělení. To je od nich hezké. A vzhledem k tomu, kolik už bylo hodin, jsme to s Hankou ocenily. Těšila jsem se sice, že v herně rozbalím marionetky, ale to zas až příště a taky bude konečně Čapkova pohádka o dvou košilkách, které mi ušila Maruška a které už drahnou dobu dozdobuju. Káča Šumperk a Hradec KrálovéNastartovaly jsme naši cestu už v 7 hod ráno a rozjely se přes hory a doly do Šumperka, protože tamní nemocnice si o naši návštěvu napsala. Projížděly jsme nádhernou krajinou a dojely před menší nemocnici akorát včas. Pan Pavliš už na nás čekal a zavedl nás na oddělení plné dětí v teenagerském věku. Pustili jsme se do muzicírování a zavládla moc příjemná atmosféra. Pak jsme hráli žabáky a smáli jsme se všichni, od miminek po maminky. Jediný mráček na krásném nebi způsobila zapomenutá taška s loutkami a dobronožkami a plakáty. Věříme, že se najde. Pak už jsme si to frčely do Hradce Králové, kde na nás nedočkavě čekala plná herna dětí. I tam jsme se všichni navzájem potěšili. Granka a Marka na cestě Chrustenice 2011Opět jsme jeli za dětmi z hematologie do Chrustenic, kde se v létě zotavují po nemoci. Hráli jsme na trávě a spolu s maminkami, dětmi a dokonce i panem docentem zpívali a hráli na nástroje a tancovali Kolo kolo... V nádherném prostředí mezi stromy se objevili po chvíli žabáci a když zdolali Kvakovu nemoc, šli se spolu vykoupat a tuze se nasmáli, protože Žbluňk měl na sobě legrační plavky a děti dělaly opravdu velké vlny. Došlo i na focení dětí a žabáčků a těžko jsme se loučili. Děti by si tu žabáky nejraději nechaly. Marka Poprvé v BohnicíchDnes jsme poprvé navštívili dětské oddělení v psychiatrické léčebně Bohnice. Hráli jsme na zahradě a zpívali s dětmi písničky na přání. Pak jsme hráli Žabí příběhy a obojí mělo opravdu úspěch. Nejprve to sice vypadalo, že se děti už těší na fotbal, ale nakonec nás nechtěli pustit a pořád seděli a čekali, jestli ještě něco nepřidáme. Fumas tedy přidal něco z repertoáru své domovské skupiny Původní Bureš a setkalo se to s velkým ohlasem. Vrchní nás povzbuzovala, abychom příště děti hodně zapojili. Prý mají i bicí a piáno, tak uvidíme, co vymyslíme příště... Marka a Fumas Babičky pro nás pletlyV Horních Břežanech pro nás pletou babičky úžasné prstové loutečky. Prý když v noci nemůžou spát, upletou třeba ježibabu nebo vodníka s vodnicí, princeznu nebo babičku, abychom mohli dětem v nemocnicích zahrát další minipohádku. Pochopitelně vyrábějí spoustu dalších výrobků.Vede je báječná Dáša Paclíková, která je povzbuzením i nám v nejrůznějších oblastech naší práce. Babičky mají dokonce i své stránky:www.senin.jex.cz
MOC A MOC DĚKUJEME!!! A dáme vědět, jak se dětěm vaše loutečky líbily.
Tancovat se dá i vležeDnes jsme opět navštívili Zuzku a zaznamenali, že je veselejší. Dozvěděli jsme se, že je to šermířka. Usmívala se a těšila se na zpívání. Tak jsme zpívali o sto šest, protože minule ještě zpívat nemohla a užili jsme si to. No a úplně na závěr jsem se dotkla svého elektrického piánka a ono začalo hrát samo takový soundtrack no a my jsme začali tancovat. Vlastně to začala Zuzka a my se postupně přidali. A tak jsme dnes na hematologii tancovali a sestřičky, co šly kolem a viděly nás, se vážně chechtaly. To se zkrátka jen tak nestává... to jen se Zuzkou...a vleže Dole na onkologii jsem pak dostala od Elišky papouška. Když už prý jednoho doma mám, tak aby byli dva, aby nebyl sám. Měla jsem obrovskou radost, protože před odchodem Eliška odlepila papouškovi všechny náplastě, aby odešel zdravý. Vedle na pokoji byla Dáša, která tolik touží po kytaře. Hrály jsme a zpívaly, přestože jí dneska nebylo moc dobře. A taky jsme si povídaly. O všem. Dáša si pak na chvíli vyprosila pejska a kočičku, aby si s nimi mohla chvíli pohrát. A před odchodem se za ní dokonce doletěl podívat i Eliščin papoušek. Myslíme na vás, zlatíčka, a moc vám přejeme uzdravení!!!! Marka V KrčiNa dětské chirurgii v Thomayerově nemocnici je krásná prostorná herna, kde jsme si připadali jako v koncertním sále. Děti hrály s radostí na nástroje a ty, které musely zůstat připoutané v postýlkách, se dokonce vrtěly do rytmu, jak jen mohly. Vtipná byla rozmluva s velkýma klukama, kteří nakoukli do herny, co že se to tam bude dít, a když viděli samé malé děti, tak se otočili a chystali se zpátky na pokoj. Nabídli jsme jim, že zahrajem, co budou chtít, ale správně odhadli, že jejich oblíbenou muziku v repertoáru (zatím) nemáme a punk prý hrajou už jen starci. Z legrace jsme si chvíli ještě vzájemně oponovali, bylo znát, že tahle diskuze nás (za "starý" pankáče) a hochy (za new generation) baví a se smíchem jsme se nakonec rozešli. Vlastně už tohle setkání přispělo k hezké a uvolněné atmosféře po celou dobu hraní. Vážně moc, moc krásné odpoledne s dětmi a dospěláky na chirurgii.Na neurologii to bylo fajn, možná trochu smutno na začátku, ale po pohádce odcházely děti i maminky snad malinko veselejší. Káča Tschornová |