Stacionář v Hradci Králové
Ještě než jsme se s Tondou vydali hrát do hradecké nemocnice, zavítali jsme do dětského stacionáře v témže městě. To všechno se událo na pozvání paní doktorky Šimáčkové,která si Loutky sama našla a kontaktovala nás. Ve stacionáři jsou různě fyzicky i mentálně postižené děti od batolat výše.
Měli jsme půl hodinky na oddělení menších dětí a půlhodinku jsme strávili u velkých. Proběhlo křehké seznamování,zpívání a komunikace skrze maňásky. Děti se nebály, tak jsme mohli být hodně blízko. Pro větší jsme zahráli i pohádku. Strašně rychle to uteklo. A moc rádi se za dětmi do stacionáře zase někdy vypravíme.
Měli jsme půl hodinky na oddělení menších dětí a půlhodinku jsme strávili u velkých. Proběhlo křehké seznamování,zpívání a komunikace skrze maňásky. Děti se nebály, tak jsme mohli být hodně blízko. Pro větší jsme zahráli i pohádku. Strašně rychle to uteklo. A moc rádi se za dětmi do stacionáře zase někdy vypravíme.
Káča