I takové malé okamžiky jsou nesmírně důležité

Lenka, která si vždy sedá do první řady ještě předtím, než jsme připraveni, a Ondra, který bedlivě hlídá, abychom hráli tu správnou slíbenou pohádku, byli připraveni jako vždy.

Tentokrát jsme přivezli pohádku Pučálkovic Amina.

Příběh o strážmistrovi Pučálkovi, který v krabici najde pejska, jenž se nakonec ukáže být žirafou, nadchl. Proměna malého zvířátka v žirafu byla pro všechny překvapením. Každý si chtěl osahat čumáček žirafy a její dlouhé nohy, které se z ničeho nic tolik protáhly. Každý si chtěl vyzkoušet policejní čepici a na chvíli se stát statečným strážníkem a přítelem.

Po představení jsme zpívali. Lenka nás dokonce upozornila, že jsme Není nutno…, jednu z jejích oblíbených, ještě nezahráli, a tak jsme ji samozřejmě zařadili. A se stejným očekáváním a radostí jsme byli přijati i v druhém stacionáři – v Sokolově.

Odpoledne nás čekali na dětském oddělení Karlovarské krajské nemocnice. Největší odměnou pro nás byla chvíle, kdy maminka tří malých uličníků – tříletého Alexe, dvouletého Patrika a ani ne ročního Viktora – viděla, jak se její děti s námi báječně baví. Na chvíli si mohla odpočinout, sednout si a jen sledovat, jak její děti zpívají a smějí se. I takové malé okamžiky klidu a úlevy jsou v nemocnici nesmírně důležité.

Čas na lásku, blízkost, ticho i smích.

Rozhovor s Antonínem Novotným, hercem Loutek v nemocnici

Tondo, jaké je to hrát pro duševně a tělesně postižené?
„Duševně a tělesně postižení jsou výzvou. Člověk musí během představení stále pozorovat, co vše zvládnou vnímat, aby bylo šité na míru právě jim. Často mají hlubší emoční vnímání, než jak jej mohou rozumově vstřebat. Ale právě jejich otevřenost a hloubka prožitku je mimořádná. Laskavost a přímý, někdy i fyzický kontakt s příběhem, loutkou a herci je zde nesmírně důležitý.“

Mají děti raději nové pohádky, nebo známé písničky a příběhy?
„Nadšeně vítají novinky, ale jistota a bezpečí opakování je pro ně klíčová. Například Lenka ze stacionáře v Chodově nás vždy upozorní, co jsme ještě nezahráli. Když jsme dnes hráli Pučálkovic Amina, proměna psa v žirafu ji fascinovala. Ještě odpoledne v Karlových Varech se nám svěřovala, jak ji překvapilo, co se s tím pejskem vlastně stalo.“

Jaká jsou specifika hraní pro děti s poruchou autistického spektra?
„Autisté dbají na detaily. Opravují nám repliky, které znají, a očekávají přesnost i ve výtvarném zpracování. U některých je důležité vnímat, že přestože se nevyjadřují, jejich myšlení je naprosto běžné.“

Jsi s Loutkami od začátku. Baví tě to i po dvaceti letech?
„Upřímně – víc než běžné divadlo. Každé představení je nové, každé dítě přináší jiný příběh. Objevuji ho společně s nimi. Ta blízkost a lidský kontakt se nedá nahradit.“

Má to smysl, zvlášť v dnešní době?
„Právě dnes! Když přijdeme do nemocnice, ocitáme se ve chvíli, kdy se rodina zastaví. Kdy má čas na lásku, blízkost, ticho i smích. A my můžeme být součástí té chvíle. Příběh s dobrým koncem je někdy ten největší dar.“

Antonín Novotný

Herec, mim a loutkoherec

Vystudoval konzervatoř Jaroslava Ježka, obor pantomima. Během studia absolvoval stáž ve studiu Jerzyho Grotowského v Polsku. Působil v pantomimické skupině Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí. V roce 1990 nastoupil do loutkového divadla Minor, kde působil téměř deset let. Nyní je svobodným umělcem, věnuje se hlavně hraní pro děti a sólové pantomimě. Pravidelně se účastní charitativních a sociálních akcí a hraje hospitalizovaným dětem s Loutkami v nemocnici.

Rozhovor

Rozhovor s ředitelkou denního centra Mateřídouška Věrou Bráborcovou a vedoucí služby denního stacionáře Soňou Dobovskou

Dobrý den, paní ředitelko, dobrý den, paní Dobovská, děkujeme, že jste si na nás udělaly čas. Rádi bychom si s vámi popovídali o tom, jak vnímáte návštěvy Loutek v nemocnici u vás v Mateřídoušce a co pro vás a vaše klienty znamenají.

Věra Bráborcová (VB): Dobrý den, my děkujeme vám! Moc si vážíme toho, co děláte. Pro mnoho našich klientů představujeme jediný pravidelný sociální kontakt. Kdyby k nám nechodili, nedostali by se často vůbec nikam. A právě proto jsme opravdu vděční, že jim můžeme nabídnout i setkání s vámi – s Loutkami v nemocnici. Vaše návštěvy jsou pro nás nesmírně důležité. Nejen díky tomu, jací jste, ale i proto, že spousta našich klientů je na vozíku a návštěva běžného divadla je pro nás téměř nemožná.

Soňa Dobovská (SD): Ano, přesně tak. Oceňujeme, jaký máte vztah k lidem, včetně těch s hendikepem, a jakou dávku empatie při návštěvách nabízíte. Vaše interaktivita je úžasná – zapojujete i ty klienty, se kterými je jinak komunikace velmi obtížná. Pracujeme s lidmi s poruchami autistického spektra, středně těžkým a těžkým mentálním postižením, ale také s kombinovanými hendikepy. Díky tomu, že dnes bývají některé děti integrované do běžného vzdělávacího systému, setkáváme se tu s opravdu různorodou skupinou. A o to více nás těší, že jste schopni přizpůsobit se individuálním potřebám každého z nich.

Jak vnímáte naši flexibilitu během návštěv?

SD: Vaše flexibilita je opravdu obdivuhodná. Vyfotíte se s klienty, pohladíte je, necháte je sáhnout si na loutky. Zapojíte i nevidomé klienty nebo ty, kteří celé představení opakují vaše repliky. Naše klienty už dobře znáte a víte, jak s nimi pracovat. Pečlivě vybíráte repertoár, což je důležité – mnozí klienti jsou u nás řadu let, a díky výborné paměti si pamatují i představení z dávných let. Někteří touží po nových příbězích, jiní si chtějí znovu a znovu poslechnout svou oblíbenou písničku. Opakování jim přináší bezpečí a radost.

Máte nějakou osobní vzpomínku, která vám obzvlášť utkvěla v paměti?

VB: Ano, vybavuji si jedno velmi silné setkání na konci pandemie covidu. Vaše kolegyně Renáta, která mimochodem přijela i dnes, k nám tehdy vyrazila sama autobusem – s negativním testem a povolením od pana ministra Blatného v kapse. Jenže jsme se mezitím přestěhovali a ona nás nemohla najít. Hledala jsem ji po Sokolově autem – z batohu jí vykukovala liška a ukulele. Byla to doba, kdy byli naši klienti naprosto izolovaní od jakýchkoli vnějších podnětů. Ta návštěva byla neuvěřitelně důležitá. A nakonec jsme se tomu všemu společně zasmáli.

To je krásná vzpomínka. Jsme opravdu rádi, že můžeme být součástí vašeho centra a přinášet radost vašim klientům. Děkujeme vám za milý rozhovor a těšíme se na další setkání.