20 let u dětských postýlek

Když jsme začínali…

Když jsme začínali, málokdo věřil, že loutka může v nemocnici dětem skutečně pomáhat. První krůčky byly opatrné. Návštěvy nemocnic byly pro nás i pro lékařský personál spíše rozpačité. Zpočátku jsme byli jen „ti s loutkami“, kteří navštěvovali děti v motolské nemocnici s pár písničkami a pohádkami. Ale čas ukázal, že loutka, písnička a pohádka mají v léčbě své nezastupitelné místo.

Postupně se přidávaly další nemocnice a léčebny po celé České republice, zařízení pro seniory i hospice.
Dnes už nejsme návštěva zvenčí. Jsme součástí týmu. Lékaři, sestry i rodiče vidí, že to, co do nemocničních pokojů a heren přinášíme, má smysl. Pomáháme dětem na chvíli zapomenout na bolest, nejistotu i strach. A někdy ten smích léčí víc, než se zdá. Radost se pak přenáší z dětí na rodiče, z rodičů na personál. Naše „léčivá medicína“ dělá dobře i těm, kdo celý den stojí u lůžek.

Co všechno děláme

Ročně naši herci odehrají přes 1 400 představení. Jsme v nemocnicích, léčebnách, na ozdravných pobytech. V létě jezdíme i na pobyty onkologických pacientů a pořádáme tvořivé dílny v psychiatrických nemocnicích.
Navštěvujeme i seniory, protože písničku a popovídání skrz loutku potřebují i oni. Každé představení je nové, a i když hrajeme tu samou pohádku, vždy ji přizpůsobujeme konkrétnímu marodovi.

Někdy je to chlapeček po operaci, jindy dívka v psychiatrické léčebně, nebo malí onkologičtí pacienti na léčebném pobytu.

Dvacet let je dlouhá cesta. Byla trnitá, ale smysluplná. A jedeme dál.
S pokorou, s loutkami a s vírou, že smích patří i tam, kde nikomu do smíchu moc není.

Za každým vystoupením Loutek v nemocnici je kus srdce, náročných příprav i empatie. Děti nás často vítají jako staré kamarády. A to je pro všechny herce a muzikanty ta největší odměna.

Jedeme dál…

Pomoc je stále potřeba

Naše práce rozhodně nekončí oslavou narozenin. Právě naopak! Pokračujeme dál, protože pomoc je stále potřeba.
Přinášíme radost, smích i zklidnění tam, kde je to nejvíc třeba: nejmenším dětem, dospívajícím s křehkou duší i seniorům rekapitulujícím život.
Pomáháme těm, kdo mají porouchané tělo, i těm, kdo potřebují uzdravení duše.

Věříme, že i v nemocničním pokoji, na oddělení psychiatrie nebo v domově pro seniory se mohou dít zázraky. Ne vždy jsou velké. Někdy stačí jeden úsměv, písnička, pohled do očí. I to může být chvíle, která změní den.

Nová sezóna, nové premiéry

S novou sezónou přichází i nový, pestrý repertoár, který odpovídá potřebám každého pacienta – u lůžka, v hernách, v léčebnách i hospicích.
Právě na podzim, pro nás na začátku nové „divadelní“ sezony, uvádíme nejvíce premiér. Pracovali jsme na nich prakticky celé léto.
Inscenace ale často vznikají i daleko déle. Od prvního nápadu k prvnímu představení u postýlky to často trvá mnoho měsíců.

Co budeme hrát?

Madame Kufříček

Naše nejnovější inscenace měla premiéru v Olivově dětské léčebně a hned následovalo další uvedení ve FN Motol. A měla zatím vždy ohromný úspěch.
Nyní se s představením chystáme i za pacienty na geriatriích, pro které původně vznikla.

Na scéně se objevuje paní Kufříčková v podání herečky Mirky, která jde do domova důchodců. V letáku psali, že si může s sebou vzít vše, co má ráda. Do Šťastného domova si tedy vleče… tři obrovské kufry. „Co vy v těch kufrech všechno máte?“ ptá se odměřeně pečovatelka Hanka. „Vzpomínky na celý život,“ odpovídá paní Kufříčková.

Představení je plné úsměvných výstupů s loutkami i bez nich, ale přitom se dotýká těch nejvážnějších témat našeho života.
Jedna z dětských divaček například řekla: „Ta myšlenka je hodně hluboká. Nelíbilo se mi, že pečovatelka chce moc. To není hezké.“

Jdu ven

Příběh dospívající dívky Alex, která hledá samu sebe a svou identitu. Inscenace pro dospívající pacienty, nejen v psychiatrických nemocnicích.

Papoušek

Kde se vzalo barevné papouščí peří? Hudebně-obrazová inscenace na motivy indické pověsti vypráví o tom, co dává světu barvu – o statečnosti, oběti a lásce.

Mikroinscenace – nový prostor pro nové zázraky

Letos jsme poprvé otevřeli výzvu k tvorbě mikroinscenací – krátkých divadelních setkání u nemocniční postýlky pro 1 až 5 diváků.
Vznikají miniaturní příběhy, které trvají jen pár minut, ale dokážou proměnit celý den.

Oslovili jsme profesionály, studentské týmy i tvůrce, se kterými běžně nespolupracujeme. Téma i forma jsou zcela volné. První práce už započaly.
Můžeme tak slíbit poetickou Cestu kolem světa, hravý Kouzelnický krámek pana Valeria, napínavý Případ Modrovousek nebo dobrodružství o tom, jak velryba spolkla surfaře.