„Počkejte tady na mě, já se brzy vrátím.“
Skvělí kamarádi, když je ouvej…
Každé pondělí vyrážejí naše týmy herců, loutkářů a muzikantů do Fakultní nemocnice v Motole. Na lůžkových odděleních hrají, zpívají a rozdávají radost, až se jim od prstů kouří – ať už od vodění loutek, nebo od mačkání strun při oblíbených písničkách. Dnes se po chodbách největší dětské nemocnice v republice rozeběhli Bilbo, Fumas, Bety a Markéta.
Na „pondělní štaci“ nikdy nechybí ani zastavení na dětské onkologii a hematologii. Tentokrát se sem vypravily Markéta s ukulele a Bety s kufříkem plným loutek.
„Jmenuju se Jirka,“ představil se tichým hlasem chlapec, který byl napojený na hadičky, když vešly do prvního pokoje. Do žíly mu proudila chemoterapie. První v jeho životě. U postele seděla maminka a držela ho za ruku.
Atmosféra se rychle proměnila.
Na začátku prázdnin spadl Jirka z kola. Do nemocnice přišli se škaredou, ale v podstatě obyčejnou odřeninou na koleni. Jenže při ošetření si lékaři všimli, že s Jirkovou krví není něco v pořádku. Další vyšetření potvrdila diagnózu, kterou by rodiče nikdy nečekali – leukémie.
„Byl to šok,“ šeptá maminka. „Vůbec jsme tomu nemohli uvěřit. A ještě máme doma tříletého kluka. Je to strašně těžké. Táta teď hlídá brášku, aby mohl být aspoň někdo s Jirkou tady.“
Maminka i Jirka nás viděli poprvé. Netušili, že i nemocniční pokoj se může proměnit v malé divadlo. Stačila myška, která se pokusila ujíst rýži z oběda, a k tomu známá písnička Tři citronky. Atmosféra se rychle proměnila. Maminka i Jirka se smáli a na chvíli zapomněli, kde vlastně jsou.
Nikam nechoďte! Co máte v tašce?
Loučili jsme se s příslibem, že se další den zase zastavíme. Chemoterapie je náročná, a i malý hrdina občas ztrácí sílu. Když jsme Jirku druhý den našli, byl unavený a bylo mu opravdu zle. Mysleli jsme, že bude lepší nechat ho s maminkou samotného. Ale on zvedl hlavu a volal: „Nikam nechoďte! Co máte v tašce?“ A tak vyskočil Kašpárek, dva kluci a dřevěná holčička – nové loutky. Jirka jim hned vymýšlel jména a společně jsme hráli nové příběhy. Ukázalo se, že loutky mohou být i skvělými kamarády, když je ouvej.
Jirka vyprávěl o svém bráškovi a jejich hrách s autíčky, i o tom, jak si loni napsal Ježíškovi o jeřáb. A protože ho pod stromečkem skutečně našel, mohli pak s bráchou tahat dudlík nahoru a dolů a k smíchu jim to vydrželo celé odpoledne.
„Co asi letos přinese?“
Ani jsme se nenadáli a u Jirky jsme byli už třičtvrtě hodiny. Sestřička mezitím vytáhla kanylu, čehož si Jirka vůbec nevšiml. Byl příliš zaujatý Kašpárkem s rolničkami, které cinkaly jako zvonek Ježíška.
„Co asi letos přinese?“ přemýšlel nahlas. „Vždyť jsem docela hodný…“
Pak se k nám připojil i David se svým piankem a nekonečnou zásobou písniček. Jirkovo přání bylo jasné: nejdřív zase Citrónky – ty jsou totiž nejlepší – a hned potom koleda Ježíšku, panáčku. Hráli jsme i ve chvíli, kdy maminka Jiříčka už oblékala a chystala k odchodu.
Nakonec přijíždí sanitka. Jirka pečlivě srovnává loutky na polštář.
„Počkejte tady na mě, já se brzy vrátím,“ říká jim vážně. A bohužel má pravdu. Za čtrnáct dní ho čeká další kolo chemoterapie.
„My se za tebou určitě stavíme,“ slibujeme mu. Na chodbě probíhá vizita, lékaři i sestřičky se zastavují a usmívají se. Vidí, jak se malý pacient, navzdory těžkým hodinám, proměnil.
Loutky pomáhají léčit
Na to, jakým přínosem v procesu léčby Loutky v nemocnici jsou, odpovídá Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc., emeritní přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol.
„Na naší klinice jsou léčeny děti s nádory a závažnými nemocemi krve. Nádory se u dětí vyskytují nejčastěji do věku 6 let a pak u dospívajících.
Malé děti tvoří velkou skupinu našich pacientů. Léčba trvá řadu měsíců, opakovaně musí trávit čas v nemocnici, buď plánovanou léčbou, nebo s komplikacemi. Některé z nich prodělávají život ohrožující stavy. Aktivity Loutek v nemocnici jsou pro ně velkým oživením. Zlepšují jim náladu, čas jim rychleji utíká a optimisticky naladěný pacient lépe reaguje na léčbu. Matkám, které jsou s dětmi hospitalizovány, pomáhají děti zabavit a i jim dodat optimismu. Ke dvacetiletému jubileu gratuluji, děkuji a přeji energii a výdrž do příštích let.“
Pan profesor MUDr. Jan Starý obdržel 28. října letošního roku na Pražském hradě z rukou prezidenta Petra Pavla medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy a zdravotnictví. Díky jeho profesnímu úsilí se v 80. letech v Československu začaly děti trpící leukémií léčit podle moderních západních standardů.
Co je leukémie a jak se léčí u dětí
Leukémie je zhoubné onemocnění krvetvorby. V kostní dřeni se začnou nadměrně množit nezralé bílé krvinky, které vytlačují zdravé buňky a narušují funkci krve. Léčba zahrnuje chemoterapii, cílené terapie, někdy transplantaci krvetvorných buněk a doprovodnou péči.
U dětských pacientů je léčba dnes velmi úspěšná. Česká republika patří mezi země s nejvyšší úspěšností léčby leukémie u dětí. Výsledky jsou dlouhodobě srovnatelné s nejlepšími mezinárodními centry a pětileté přežití se pohybuje kolem 90 %.
Za touto nadějí stojí odvaha malých pacientů, podpora rodiny a neziskových organizací působících v nemocnicích, a především špičková péče lékařských týmů.
Jen díky Vám můžeme být u dětí jako je Jirka, v jejich nejtěžších chvílích. Vaše podpora nám umožňuje proměnit nemocniční pokoje v místa plná hry, smíchu a naděje.
Přidejte se prosím k Loutkám v nemocnici a pomozte dětem prožívat radost i tam, kde by ji nikdo nečekal.
Děkujeme za podporu
Přispějte
na dobrou věc
Jenom s Vaší laskavou pomocí můžeme chodit za nemocnými dětmi i seniory a vytvářet nová představení. Vaše podpora znamená obrovský rozdíl v kvalitě života pacientů, které navštěvujeme!
Dar v jakékoli výši pomůže. Podpořte, prosím, naše poslání právě teď.