Doma má tříletého brášku Jonáška. Chybí mu. Ale když zpívá s našimi herečkami Krystynou a Beatou, když se směje na kozlíky, když jeho lego ninja udělá lepší ninja skok s otočkou než kozlíci, znovu v něm ožívá dětská radost. A ta léčí… Jen ho musí tatínek hlídat, aby si při hraní nevytrhl hadičku.

O patro výš jsme potkali Maxíka. Jsou mu tři a půl roku. Je osmý den po operaci a dostal zánět pobřišnice. Má za sebou dny ticha, bolesti a neklidu… A pak se chodbou nese smích, který rozdávají Loutky v nemocnici. Maxík je sleduje, usmívá se – a na chvíli je zase malým neposedou, ne pacientem.

A pak jdou Beata s Krystynou do herny. Tam už na ně nedočkavě čekají další marodi. Zahrají pohádku O kůzlátkách, jejíž konec spontánně upraví. Zlého vlka nebylo třeba utopit ani poslat do ZOO – bude volně vypuštěn do Beskyd. Do hraní se zapojil i Tobiášův tatínek, který stejně dobře ztvárnil kováře i mlynáře.

Hudbou rozdávám radost: usmívat se, moje duše, potřebuje.

Rozhovor s Beatou Bocek

„V minulosti jsem pracovala v sociálních službách s lidmi se speciálními potřebami. Po mateřské jsem chtěla na podobnou práci navázat a stalo se, že jsem se v roce 2023 setkala se svou kamarádkou a dlouholetou členkou Loutek, která s návrhem možnosti práce pro Loutky přišla. Už v minulosti mi o své práci vyprávěla a já cítila, že by mě podobný druh práce mohl bavit. Nejvíce mě oslovilo, že mohu využít své hudební dovednosti k tomu, abych rozezpívala, potěšila a rozesmála pacienty v nemocnici. Jsem vděčná, že mohu své hudební nadání zprostředkovávat smysluplně lidem i mimo pódium.“

Tvoje hudba je známá svou jemností a hloubkou. Jak se tyto kvality projevují při vystoupeních pro děti v nemocnicích?
„Usmívám se, netlačím, naslouchám – ale taky navrhuji možnosti, co si můžeme společně zazpívat. Někdy se stává, že hlavně u starších dětí zahraju své písně a setkávám se pak s radostí a okouzlením posluchačů. Je to milé a vlastně dojemné. Často se pak trochu stydím, protože to nedělám pro ovace.“

Jaké nástroje nejčastěji používáš při vystoupeních v nemocnicích a proč?
„Nejčastěji hraju na ukulele – je úžasně lehké a člověk na něm zvládne spoustu muziky. Mám s ním skvělé zkušenosti z cestování stopem po Novém Zélandu nebo Švédsku, kde jsem hrávala na ulici. Do nemocnic pak občas beru i kytaru, především na oddělení geriatrie, kde v jejím doprovodu umím zahrát více písní. Akordeon kvůli váze nosím nejméně, ale patří k mým nejoblíbenějším.“

Jaké jsou reakce rodin – rodičů nemocných dětí nebo příbuzných seniorů – na Tvoji přítomnost a vystoupení?
„Když chodíme po pokojích, vnímám, že nás pacienti i jejich blízcí vnímají jako celek. Většinou oceňují, jak hezky zpíváme, jak jsme je potěšili. Neoddělují to – jejich reakce jsou velmi pozitivní. Vděčnost za to, co děláme. Že takováhle služba vůbec existuje.“

Jakou roli hraje hudba a loutkařské vystoupení na geriatrických odděleních nebo v hospicích? Jak reagují senioři?
„V minulosti jsem dobrovolně hrávala v domovech důchodců – a to stejné platí i nyní v nemocnicích. Povyražení, radost, hudba, zpěv, kultura v každodenním životě. Potřebujeme takové impulzy. Jsou to životabudiče 🙂 A obzvlášť, když se objeví nečekaně. Většinou se setkávám s vděčnou reakcí seniorů – úsměvem, chutí se zapojit, nebo si jen píseň poslechnout. Samozřejmě jsou i tací, kteří naši návštěvu v pokoji odmítnou. A to je v pořádku.“

Jak vnímáš význam hudby a loutek v procesu uzdravování dětí? Máš nějaký konkrétní příběh, který bys mohla sdílet?
„Jak jsem už zmiňovala u seniorů, platí to i u dětí – potřebujeme v životě impulzy, které nám přinesou radost, chuť něco prožít. A nemusí to být jen impulzy hudební. My pracujeme s písničkou a loutkou a podle mě je jedním z cílů našich návštěv odreagování a odpoutání se na chvilku od toho, co dětem v téhle fázi znepříjemňuje život.

Protože často docházím na stejná oddělení, potkávám nemocné děti pravidelně. Na naše návštěvy si zvykly – a obzvlášť se na ně těší. Jeden příběh bych ráda zmínila. Po dobu asi sedmi týdnů jsme docházeli za dvanáctiletým chlapcem po autonehodě na JIP. A my jsme jej v podstatě jednou týdně doprovázeli na cestě k jeho uzdravení. Pokaždé si kývnul o písničku – někdy dvě. A často pobavila rodiče, tak i jeho. Posuny v jeho reakcích, komunikaci i zdravotním stavu jsem mohla pozorovat týden po týdnu. A nakonec i to, jak si dojatí rodiče odváděli syna domů.“

Beata Bocek

písničkářka

Na první pohled působí tiše. Když ale zazní tóny její harmoniky nebo
se rozezní hlas, rozzáří se celé oddělení. Beata Bocek je písničkářka, hudebnice a speciální pedagožka, která s Loutkami v nemocnici navštěvuje děti i dříve narozené pacienty zejména v moravskoslezských a olomouckých nemocnicích.

MUDr. Mgr. Miroslav Šeda, PhD. – foto Libor Teichmann

Lidskost, porozumění a pocit bezpečí

rozhovor s MUDr. Mgr. Miroslavem Šedou, PhD., zástupcem přednosty pro léčebnou péči Dětské kliniky FN Olomouc

„Moc si vážíme toho, že Loutky v nemocnici dokáží vykouzlit úsměv i tam, kde se to na první pohled může zdát nemožné. Jejich přítomnost má obzvlášť významný dopad u dětí, které jsou dlouhodobě hospitalizované a procházejí náročným obdobím léčby závažných onemocnění, jako jsou například hematoonkologické diagnózy.

V takovém prostředí se každé rozptýlení, každý náznak radosti a smíchu stává nedocenitelným prvkem v procesu uzdravování. Z našeho pohledu lékařů je fascinující sledovat, jaký efekt má loutkové divadlo přímo na psychický stav dětských pacientů. Děti, které byly ještě před chvílí unavené, apatické nebo úzkostné, často najednou ožijí. Jejich tváře se rozzáří radostí, začnou se smát, zpívat, zapojovat do hry. Některé děti po návštěvě Loutek znovu najdou chuť k jídlu, jiné se snáze zapojují do rehabilitace. Celkově se zlepší jejich spolupráce s lékaři a zdravotnickým personálem, což má pozitivní dopad i na samotný léčebný proces.

Loutky v nemocnici nepřinášejí jen představení – přinášejí lidskost, porozumění a pocit bezpečí. Vnášejí do nemocničních pokojů atmosféru normálního světa – a to je něco, co žádný lék nemůže nahradit. V době, kdy se medicína stále více zaměřuje na individualizovaný přístup, je právě tato forma umělecké intervence cenným doplňkem odborné péče.

Jako zdravotníci si této spolupráce velmi vážíme a vnímáme ji jako přirozenou součást komplexní péče o dítě. K příležitosti 20. výročí této výjimečné organizace bych chtěl vyjádřit hluboký obdiv a poděkování celému týmu. Přeji Loutkám v nemocnici mnoho sil, inspirace a radosti do dalších let jejich krásné a důležité práce.“