Bude to bolet? Co je potom?
Radost v těžkých chvílích.
Loutky v nemocnici se na svých návštěvách často loučí slovy: „Ať jste brzo zdraví!“ a „Doufáme, že až přijdeme příště, už se tu nepotkáme.“ Tato přání však bohužel nemůžeme vyslovit, když naše kroky vedou do léčeben dlouhodobě nemocných, na geriatrická oddělení nebo do hospiců. Zde se setkáváme s jinými diváky – lidmi, kteří vědí, že jejich zdravotní stav jim už neumožní návrat domů. Mnoho z nich se potýká s nemocemi, které jim postupně berou síly a radost ze života. Pro některé není už ani kam se vrátit.
Loutky v nemocnici ale vědí, že i v těchto místech je možné přinést trochu radosti, úlevy a útěchy. Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech je jedním z míst, kde jsme s těmito návštěvami začínali. Zde se starají o pacienty, kterým moderní medicína už nemůže pomoci k vyléčení, ale přesto jim mohou nabídnout důstojný konec života. Mnoho klientů tohoto hospice jsou onkologičtí pacienti, kteří vědí, že boj se zákeřnou nemocí už nevyhrají. Někteří z nich zde stráví jen pár dní nebo týdnů, proto při našich pravidelných návštěvách často nenacházíme známé tváře.
Příběh paní Růženky
„Cokoli už děláte, dělejte to rádi až do poslední chvíle,“
Jednou z výjimek je paní Růženka, kterou jsme při poslední návštěvě potěšili zpěvem a loutkami. Paní Růženka brzy oslaví své osmdesáté narozeniny a v hospici je už od října minulého roku. Když jsme vstoupili do jejího pokoje, bylo vidět, že nás očekává se zvědavostí. „Nemusím ale zpívat s vámi, že ne?“ ptala se s obavami. S úsměvem jsme ji uklidnili, že samozřejmě nemusí, pokud nechce. Ale jakmile zazněly první akordy, ukázalo se, že paní Růženka byla dlouhá léta členkou souboru lidových zpěvů a tanců. Své mládí prozpívala a protancovala v kroji, a tak se hned přidala k našim písním.
Během vystoupení se nám svěřila, že v životě čerpala dobrou náladu nejen ze zpěvu, ale i ze sportu. Milovala kuželky a její manžel byl také vášnivým sportovcem. Po několika písničkách si všimla loutky, kterou jsme přinesli. Byl to Kristián, řezaný z lipového dřeva s velkým srdcem. Paní Růženka si ho vzala na klín a objala ho, jako kdyby k ní právě přijelo jedno z jejích šesti vnoučat. Mezi písněmi si pak povídala nejen s námi, ale i s Kristiánem o dlouhé cestě, která ji čeká.
„Cokoli už děláte, dělejte to rádi až do poslední chvíle,“ svěřila nám paní Růženka svůj recept na život. „To je můj recept na život, za kterým je radost se ohlédnout, i když není vždycky do zpěvu. Tak jsem to měla já. A to si představte, že jsem se vyučila jako soustružnice!“ Smála se a my se s ní rozloučili s přáním, aby ji její optimismus provázel i nadále.
Stejnou radost jsme přinesli i stoletému dědečkovi, při oslavě jeho nejkulatějších narozenin.
Děkujeme, že jste s námi a podporujete naše zázraky všude tam, kde je dříve narození potřebují! Díky Vám můžeme být každému pacientovi ještě blíž! Pomůže Váš dar v jakékoliv výši!
Děkujeme za podporu