Advent a Vánoce v nemocnici
Sváteční návštěva na rehabilitaci
„Je skvělé vidět, jak naši pacienti prospívají,“ když jsou tu Loutky.
My tři tučňáci jdeme k vám…
Adventní atmosféra prostupovala celým oddělením rehabilitace v Motole, kde tentokrát děti netrpělivě vyčkávaly v herně. Sestřička jim totiž prozradila, že za nimi přijdou Loutky v nemocnici – a dnes s sebou přivedou i slavnostní vánoční náladu.
Když jsme otevřeli dveře, přivítalo nás celé stádo vánočních sobů. Sobí parohy měly nejen děti, ale také maminky, a sem tam prošel i tatínek v santovské čepici.
Na tento den jsme se připravili i my. Naše kufříky ukrývaly trochu jinou vánoční atmosféru. Místo tradičního betléma s Ježíškem v jesličkách a Josefem s Marií jsme přivedli na scénu tři krále v podobě tučňáků.
Herna se otřásala smíchem, když jsme začali zpívat vtipnou parafrázi na píseň Tři citronky a postupně ji proměnili v „My tři tučňáci jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujeme vám.“
Nebyl to však konec překvapení. Do herny přiletěl anděl, který se staral o radostnou náladu, a objevil se i čert, který hned rozpoutal koulovací bitvu.
Děti ale měly i rehabilitační úkoly – například Nelinka a Natálka se aktivně zapojily do rozbalování dárků a pomáhaly vodit loutky. Ani si nevšimly, že přitom procvičují svaly.
S Nikolkou se už dobře známe cvičíme spolu pravidelně, neboť na loutky velmi dobře reaguje.
„Pozor, jedu taky!“
„Pozor, jedu taky!“ volala Anežka, která se nechala převézt do herny i s lůžkem, protože prostě nechtěla čekat, až za ní přijdeme na pokoj.
Anežka, velká osobnost oddělení, se nenechala omezit tím, že nemůže vstát z postele. Okamžitě se zapojila do koulovačky s čertem a rozdávala úsměvy na všechny strany. Smích a radost z herny pronikaly celým oddělením a na chvíli se zdálo, že všichni zapomněli, že jsou v nemocnici. Dokonce i pan doktor, který se pokoušel se sestřičkou provést vizitu, brzy uznal, že v takové atmosféře to nepůjde. „Je skvělé vidět, jak naši pacienti prospívají,“ řekl s úsměvem a s písní Rolničky, rolničky na rtech odešel za dalšími pacienty.
Anděl se pak všech dětí zeptal, zda už napsaly Ježíškovi. Nelinka si přála kočárek pro dvě panenky a Anežka zase fotbalový míč.
Největší vánoční přání? Ať můžu brzo trénovat a jednou hrát za Slávii,“ šeptá nám Anežka.
Názory na oblíbený fotbalový klub se sice různily – někdo fandil Kolovratům, jiný Spartě a další Viktorce Žižkov – ale na jedné věci se shodli všichni:
nejvíc si přejí, aby mohli znovu běhat a na svátky se vrátit domů.
Pohádky a smích léčí
Dnešní hraní na oddělení rehabilitace připravila sestřička Radka Kusalová.
„Příprava znamená obejít rodiče, seznámit je s tím, že přijdou Loutky v nemocnici, a zeptat se, zda se chtějí akce zúčastnit. Někdy je potřeba připomenout, že mají naplánovanou společnou rehabilitaci. Také musím připravit místo tak, aby bylo hraní pohodlné pro všechny pacienty – třeba dnes jsme měli i pacientku, která musela přijet s postýlkou.
Na tuhle návštěvu jsme se všichni moc těšili. Dětem i dospělým jsem rozdávala sobí parohy, a smáli jsme se ještě dřív, než vše vůbec začalo.“
„Loutky jsem viděla hrát poprvé a byla jsem nadšená.
Je krásné, že existují lidé, kteří si udělají čas a přinesou dětem radost i v tomto období.
Na oddělení jsem teprve od srpna, dříve jsem pracovala na neurochirurgii s dospělými pacienty, kde jsem jako mladá sloužila i o svátcích. Vánoce v nemocnici jsou smutné – pacienty často nepustí domů, a tak za nimi přicházejí návštěvy s dětmi. Vždycky jsme to s kolegyněmi obrečely.“
Takový už je život v nemocnici. Proto mě těší, že teď mohu být na dětském oddělení, kde Loutky přinášejí smích a pohodu. Zvlášť v adventním čase je to opravdový zázrak.“
Zázraky se dějí
Při hraní na oddělení rehabilitace se naši herci dozvěděli, že babička malé Nikolky již jedenáct let přispívá na naši činnost. To nás moc potěšilo. Setkat se s rodinou, která nás dlouhodobě podporuje, a ukázat jí naši práci „v terénu“ je vždycky velká radost.
„Jsem ráda, že se této činnosti někdo věnuje,“ začala své vyprávění paní Jarmila Svárovská.
„Jednou jsem viděla letáček a hned mě zaujalo, že má někdo odvahu a charisma na to, aby hospitalizované děti rozveselil. Děti jsou v cizím prostředí často vystrašené, a když se zasmějí nebo si zahrají, je to pro ně úžasné. Vnučka Nikolka zažila Loutky v nemocnici několikrát, já sama jsem u toho byla asi dvakrát nebo třikrát. Jednou měla Nikolka zrovna svátek, a tak jí Loutky dokonce popřály. Děti se na jejich návštěvy těší a večer si o nich ještě dlouho povídají. Taková radost v nemocnici je zázrakem.“
Jaké jsou podle vás Vánoce pro děti v nemocnici?
„Vánoce v nemocnici mohou být pro děti těžké. Všude slyší o Ježíškovi a dárcích, ale samy jsou daleko od domova a svých blízkých. To je smutné, protože Vánoce mají být časem, kdy je celá rodina pohromadě. Proto je tak důležité, když někdo přijde a přinese radost. Je krásné vidět, jak návštěvy Loutek dětem rozjasní den, odvedou jejich myšlenky od nemoci a vykouzlí úsměvy. A nejen dětem – radost a pohoda se přenáší i na rodiče nebo prarodiče. Pro všechny je to chvíle, kdy mohou na chvíli zapomenout na starosti a oddechnout si.“
Co byste Loutkám popřála do nového roku?
„Hlavně nápady! Je důležité, aby Loutky vždy vymyslely něco, co děti zaujme. Děti mají svůj vlastní svět a milují pohádky a divadélko z očí do očí. Jsou schopny komunikovat s loutkami a herci způsobem, který je kouzelný.“
Děkujeme paní Jarmile za rozhovor i podporu naší činnosti. Nikolce přejeme brzké uzdravení a celé rodině krásné Vánoce!
Váš laskavý dar umožní, abychom naše představení, pohádky a písničky mohli hrát dětem v nemocnicích
i v době adventnu a vánočních svátků.
Děkujeme za podporu
Přispějte
na dobrou věc právě teď.