Bolí? Pofoukáme písničkou či kouzelnou vánoční pohádkou…
Paní Eva a koleda proti samotě
Na začátku adventu jsme se vydali do Fakultní nemocnice Olomouc.
Venku to vypadalo, že začne padat první sníh, a celé město se už chystalo na svátky. Uvnitř nemocnice panoval klid, chodby zdobily papírové hvězdy a větvičky jehličí.
V tom tichu jsme chtěli rozzářit úsměvem ty, kteří tu zůstávají celý advent a nebo i o svátcích… Přinést jim kousek vánočního kouzla, písničku, která pohladí po duši, a naději, že ani v nemocnici nemusejí být Vánoce smutné.
Naše první zastavení vedlo na geriatrické oddělení. Za dveřmi pokojů se ozýval tlumený šum televize, někde tiché povídání. Krystyna s Beatou zaklepaly a nakoukly dovnitř.
„Dobrý den, máte náladu na písničku?“
„To víte, že jo,“ odpověděla s jiskrou v oku paní Eva (87 let).
„Zahrajte, prosím, ať je tu veselo. Jen tak tady ležet jako bláto mláto, to si nepřejete,“ dodala se smíchem. Krystyna s Beatou spustily dvojhlasem lidovou píseň a pokoj se rozzářil.
„Mě to úplně dojalo,“ přidala se druhá paní. „Tak krásné zpívání jsem dlouho neslyšela. Umíte i Když jsem šel z Hradišťa?“
Zazněly další tóny, tentokrát už zpívaly všechny. Paní si utírala tvář od slz a vzpomínala: „Víte, jak já jsem dřív ráda zpívala? Třeba když jsme se ženskýma šily. Jedna začala a už to jelo.“
Na nástěnce vedle postele visela pohlednice s bábovkou, kterou dostala při minulé návštěvě, a fotky vnoučat. „Až půjdete zase kolem, zastavte se. Na Vánoce bych ráda byla u syna, ale uvidíme.“
Když jsme odcházeli, všechny babičky nám mávaly. Přáli jsme si navzájem hezké svátky, pokud možno v kruhu blízkých. A přestože jsme pokračovali dál, v tom pokoji zůstalo něco ze sváteční atmosféry i z radosti, kterou jsme tam společně prožili.
Světýlka v očích a splněná přání
Další zastávka nás čekala na dětské klinice. Bylo tam hodně živo – malé postýlky, hračky, obrázky sněhuláků a hvězd na zdech. Sestřičky nás vítaly s úsměvem: „Začněte u Matýska, už se na vás těší.“
Malý Matýsek se opařil čajem. Seděl u maminky a tatínka, pevně se jich držel. Po prvních tónech zvedl hlavu a potichu se přidal. Maminka se na nás usmála a my věděli, že jsme tu vítaní.
Na dalším pokoji jsme potkali Danečka. Byl v nemocnici teprve druhý den a s maminkou se teprve rozhlíželi. „Já bych si přál něco pro pejska. Mám doma labradora. A taky něco pro sebe… řeknete to Ježíškovi, až ho najdete?“ pošeptal jednomu ze tří králů.
A v herně už čekala Anetka. Zítra ji čekala operace ruky, ale teď se smála a loutkám povídala o svém koni. „Jmenuje se Bonbon – a vážně je na sladké.“ Když jsme rozsvítili světýlko hvězdy a Tři králové opět začali hledat cestu do Betléma, Anetka se tiše odmlčela:
„Už se mi po Bonbonovi stýská.“
Krystyna vytáhla naše nové album: „Jestli jsi také na sladké, tak tady máme pro tebe takové Vánoční cukroví.“
Po chodbách se nesly koledy a písničky z nového alba Loutek v nemocnici. Když jsme odcházeli, z jedné místnosti ještě doznívala písnička. „Bylo to slyšet až dolů,“ usmál se sanitář. „Děti dnes večer usnou s úsměvem.“
Očima lékařky: „Úsměv často léčí víc než lék“
říká MUDr. Milena Bretšnajdrová, Ph.D., zástupkyně přednosty pro léčebnou péči, primářka oddělení
geriatrie II. interní kliniky – gastroenterologické a geriatrické, Fakultní nemocnice Olomouc.
Jak se cítí pacienti v období adventu a Vánoc?
Období adventu bývá pro naše pacienty velmi citlivé.
Vzpomínají na rodinu, na tradice, na chvíle, kdy byli sami v roli těch, kdo dárky připravovali, ne těch, kdo je přijímají.
Pro mnohé z nich jsou svátky spojené se smutkem a osaměním, zvlášť pokud už nemají blízké, kteří by za nimi pravidelně chodili.
Na druhou stranu právě v tomto čase bývají i nejvnímavější – otevřenější rozhovorům, doteku, hudbě.
Jakákoli známka lidského zájmu, byť jen pár minut společně prožitého času, má pro ně mimořádný význam.
Vidíme, že vlídné slovo, úsměv nebo krátké zastavení dokáže ulevit od úzkosti víc než leckterý lék.
Co je pro pacienty prospěšné a jak jsou vnímány návštěvy Loutek v nemocnici?
Každý kontakt, který přináší radost, empatii a živou komunikaci, má pro seniory doslova léčivý účinek.
Návštěvy Loutek v nemocnici do tohoto rámce krásně zapadají – přinášejí něco, co medicína sama neumí poskytnout:
emocionální zážitek, humor a vzpomínku na svět, který pacienti důvěrně znají z dětství či mládí.
Hudba a příběh dokážou oslovit i ty, kdo už málo mluví, nebo jsou uzavření do sebe. Najednou se rozsvítí oči, někdo se přidá písničkou, jiný slzou.
Pro nás lékaře je to velmi ceněný doplněk léčby – vidíme, jak se pacienti po návštěvě Loutek cítí klidnější, uvolněnější, jak se zlepší jejich nálada a někdy i spolupráce při běžné péči.
Ježíšku náš…
Ježíšku, Ježíšku náš
Ježíšku, co pro nás máš?
Já bych chtěl papouška
a já zas slepici
Já zmrzlinu a malou opici
Já bych chtěl zdraví, já zas lásku
Já jít s babičkou na procházku
Z písničky Ježíšku náš Marky Míkové
Pomáhejte nám prosím, aby se děti i ti, co už mají mnoho příběhů za sebou, nyní v období adventu, vánočních svátků a také na Tři krále zase smáli.
Děkujeme za podporu
Přispějte
na dobrou věc
Jenom s Vaší laskavou pomocí můžeme chodit za nemocnými dětmi i nyní v období adventu a Vánoc. Vaše podpora znamená obrovský rozdíl v kvalitě života pacientů, které navštěvujeme!
Dar v jakékoli výši pomůže. Podpořte, prosím, naše poslání právě teď.