|
Myš
Myš |
Jak pomáhámeV lese se dobře dýchá!Jak víte, v některých nemocnicích jsme mohli pomáhat nepřetržitě i během podzimu a zimy. Jsou ale místa, do kterých jsme se letos na jaře po několikaměsíční odmlce vraceli. Mezi takové nemocnice patří i Fakultní nemocnice v Olomouci. Naše první setkání na konci zimy bylo pouze s lékaři a sestřičkami. Zde jsme prostřednictvím pohlednic a cédéček děkovali za nasazení a zvládnutí epidemie zdravotnímu personálu. Bezprostředně potom se nám však povedlo nalézt spolu s nemocnicí soubor opatření, za jejichž dodržení jsme mohli obnovit nejen návštěvy dětských pacientů, ale i návštěvy zdejších seniorů na geriatrii. Za velké radosti nás, personálu i pacientů jsme se opět vrhli do boje s nudou, samotou, trápením a bolestí na jednotlivých pokojích.
Při jedné květnové návštěvě jsme zavítali i za Matyášem, který do nemocnice přijel z Přerova. Zdánlivě lehká operace nosních a krčních mandlí bohužel neskončila rychlým zotavením a hoch musí zůstat v nemocnici další týden. Leží na jednotce intenzivní a resuscitační péče a špatně se mu dýchá. Celé noci je odkázán na podporu dýchání kyslíkem. Ve dne to již zvládne bez přístrojů, ale trápí ho, že je v nemocnici sám. Jeho maminka má kromě Matyáše ještě malé miminko a tak není nikdo, kdo by Nejdůležitější je poznat co je opravdu závažné.„Jééé to je krásný. Jedno přání tu nechám na urgentním příjmu a to druhé dám vedle na pohotovost, tam si všichni poděkování také zaslouží.“ říká MUDr. Jitka Dissou, která má na starosti dětský urgentní příjem a pohotovost ve Fakultní nemocnici v Motole, když od nás dostává pohlednici. Na její zadní straně je poděkování všem lékařům, kteří v této těžké době pomáhají pacientům v nemocnicích a na té přední obrázky od výtvarníků, kteří alespoň takto posílají pozdravy do míst, kde je teď opravdu mizerně.
Poprvé v životě se opravdu nadechnout …
Několik dní jej lékaři udržovali v umělém spánku a bojovali o jeho život. A já jsem musela po operaci, kterou porod skončil, zůstat na lůžku v původní nemocnici. Víc jak týden jsme se vůbec neviděli, než jsem směla za Tomášem do přijet. Vypráví nám maminka Mirka.
Rozhovor s Markou Míkovovou„Jsem taková máma Loutek" svěřuje se Marie Míková, zakladatelka našeho spolku Jak se působení Loutek v tomto období změnilo? V nemocnicích o našich návštěvách nyní rozhodují nejen přednostové klinik a primáři, ale i hlavní hygienik nemocnice. Situace se někdy mění ze dne na den, podle celkové i místní situace. Ve velkých fakultních nemocnicích v Praze, Brně či Ostravě jsme každý týden. Samozřejmě musíme dodržovat opatření, nosíme respirátory, neustále dezinfikujeme ruce, loutky a nástroje. Do některých nemocnic a léčeben bohužel stále nemůžeme a pro hospitalizované seniory nyní můžeme hrát pouze na dálku. Snad se to nyní s očkováním změní. Když ale v této době přijdeme, všichni nás vítají ještě víc než dříve. Děti mají pocit, že pokud za nimi přišli „uličníci s loutkami“, všechno bude zase brzy dobré. A sestry jsou k nám také mnohem vstřícnější a chodí se na naše představení častěji dívat. Rozhovor: Pacient odhalí kus sebe a spoustu věcí pochopíříká Romana Půčková z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LK UK a FN Motol. Já osobně se na návštěvu loutek vždy těším. Je úžasné sledovat, jak se v tu chvíli dítě naprosto promění. Čím je vaše oddělení výjimečné? Naše nemocniční oddělení dětské lůžkové rehabilitace je jediné svého druhu v ČR, je velmi mladé, v provozu ještě není ani 2 roky. Důvodem pro jeho vznik byla dlouhodobá potřeba vytvořit místo nejen pro komplexní rehabilitaci dětských pacientů, ale zároveň platformu pro vzdělávání odborné rehabilitační veřejnosti a rozvíjení multioborové spolupráce mezi jednotlivými medicínskými obory se vztahem k rehabilitaci (ortopedie, neurologie, hematoonkologie, pediatrie atd.). Read more: Rozhovor: Pacient odhalí kus sebe a spoustu věcí pochopí Betlém v nemocnici
„Dobrý den, tady Loutky v nemocnici. Můžeme dál?“ ptá se Marka a otevírá dveře do pokoje v havlíčkobrodské nemocnici. „Ano, vítejte, už se vás nemůžeme dočkat, Ondra o vás mluví již od rána,“ zdraví nás maminka pětiletého kloučka, který leží v postýlce. Vklouzneme dovnitř, vytahujeme piano a Marka na něj zabrnká tři tóny: ta da dá... „Poznáš, Ondro, co by to mohlo být za písničku?“ ptáme se. „Skákal pes...“ špitne malý pacient. „Správně!“ A už dostává čerstvě vydesinfikované chrastítko, aby se k nám mohl přidat a písničku si notujeme společně. Ondru zpívání baví, ale ztěžuje mu ho těžká bronchitida. Nemocné děti si jsou blízkéLetošní rok se nese ve znamení 15. výročí založení našeho spolku. I když ho kvůli pandemii nemůžeme oslavit tak, jak bychom si představovali, jsme moc rádi, že po jarní nucené bezpečnostní pauze můžeme opět s loutkovým představením a písničkami za nemocnými dětmi chodit.
Cesta do Vánoc
Jak vznikalo nové představení pro období adventu a vánočních svátků, líčí Marka Míková: „Vánoční atmosféru se snažíme prinášet do nemocnic i léčeben pravidelně každý rok. V tomto období jsme v nemocnici potřeba snad ješte více než jindy. A protože v poslední době chodíme i do několika nemocnic zároveň, rozhodli jsme se připravit nové vánoční představení. Rozhovor: Představení je pro děti i jejich rodiče poučné
říká Ludmila Romová, všeobecná sestra a herní specialistka FN Plzeň. Jak podle Vás pomáhají Loutky v nemocnici hospitalizovaným dětem? Loutky v nemocnici přinášejí radost, pohodu, smích a vše dobré. Read more: Rozhovor: Představení je pro děti i jejich rodiče poučné Když se dřevu vdechne život
Ať jste zdraví / zdraví vás loutky
Ještě než se zcela rozvolnila přísná opatření, mohli jsme začít se setkáními s dětmi v psychiatrických ústavech, kde jsou hospitalizované v drtivé většině bez doprovodu rodičů a také jejich imunita není oslabena tak, jak tomu bývá u jiných nemocí. Hrajeme venku, děti se mohou dívat z okna, často mohou i vyjít ven a s dostatečným odstupem sledovat představení přímo na zahradě. Zpíváme i do megafonu, hrajeme na co nejhlučnější nástroje, jako je tahací harmonika a trubka... Kromě hry loutek také žonglujeme, chodíme na chůdách a provádíme další vylomeniny, které děti baví. Jiří Bilbo Reidinger: Kontakt s publikem mě naplňuje po okraj
Když jsem měl být v roce 1982 angažován do cirkusu Praga pro turné do zemí Střední Asie a Sibiře, s velkým šapitó pro 3000 diváků, tak jsme společně se Ctiborem Turbou hledali jméno pro mou klaunskou postavu. Neb klaun musí mít své jedinečné jméno. U prvního, italského, moscaneboli bodavý pakomár, který nám přišel vhodný ohledně mého štíhlého těla a dlouhých, špičatých bot, jsme si uvědomili, že by v SSSR, kde mají hlavní město Moskva, mohlo dojít k záměně, tak jsme využili dalšího oblíbence z knihy Hobit: Cesta tam a zase zpět, od Tolkiena...Bilbo Pytlík...No a vznikl Klaun Bilbo. Když jsem opustil manéž, přenesl jsem si ho i do dalších představení, do soukromí a podepisuji jím i své literární pokusy. Read more: Jiří Bilbo Reidinger: Kontakt s publikem mě naplňuje po okraj Rozhovor: Pojí nás v první řadě zájem o děti, snaha dětem pomoci a vrátit jim dobrou náladu.Naše první představení poté co se nám opět otevřeli brány nemocnic proběhlo v Dětské psychiatrické nemocnici v Lounech. Bezprostředně po představení v atriu zdejší nemocnice jsme vyzpovídali paní doktorku, která o zdejší pacienty pečuje… MUDr. Alice Madurová Dětská psychiatrická nemocnice Louny
V březnu i v dubnu zde byl pobyt náročný především pro děti. Podle vládního nařízení jsme měli oddělení zcela izolované. Až donedávna měly děti omezeny návštěvy, takže i přes své potíže byly v kontaktu s rodiči jen po telefonu. Chyběl i kontakt s okolím, byli jsme omezeni pouze na areál nemocnice. Naštěstí se nám aktuální virové onemocnění vyhnulo. Po celou dobu karanténních opatření jsme i přes veškerá omezení normálně fungovali. Jak vypadá běžný režim na vašem oddělení? Měnil se nějak vzhledem k aktuální situaci? Děti zde mají pravidelnou režimovou terapii. Ráno vstávají v sedm hodin, o víkendu pak o půl osmé. Následuje rozcvička, ranní hygiena, snídaně. Poté mají děti ranní hlášení se staniční sestrou, které vede určený pacient terapeutické komunity, poté vizita s lékařem. Děti mají vlastní samosprávu a za pomocí zdravotních sester si vybírající zástupce do jednotlivých funkcí. Během dopoledne probíhají psychologická vyšetření, vyšetření u odborných lékařů, logopedie, předškolní příprava s malými dětmi, školní přípravy s dětmi, kteří již ukončily školní docházku a navštěvují SŠ nebo SOU, ergoterapie-pracovní rehabilitační terapie pod vedením ergoterapeutky. Po obědě následuje polední klid, kdy děti odpočívají na svých pokojích, mají volnou zábavu, hrají si. Odpolední program je dle denního plánu a počasí-vycházky, pohybové a sportovní hry, návštěva knihovny, sportovní haly a právě konajících se lounských akcí, kluby výtvarné, vaření, dílny, loutky v nemocnici, zdravotní klauni, keramika apod.. Jaká je struktura vašich pacientů? A s jakými diagnózami jsou v této době nejčastěji děti hospitalizovány? Celková kapacita je 50 lůžek rozdělených na chlapecké a dívčí oddělení. Spektrum psychických poruch se kterým se setkáváme je široké- ať už se jedná o poruchy aktivity a pozornosti, poruchy chování, poruchy nálady, neurotické a tikové poruchy, poruchy autistického spektra, psychozy, problémy spojené s experimenty a abusem návykových látek, děti týrané, sex. zneužívané, disharmonický vývoj osobnosti a mnoho dalších. V současné době u chlapců převažují těžší a komorbidní formy ADHD, u dívek úzkostně depresivní symptomatika a hospitalizace po sebevražedných pokusech. Mění se nějak poměr diagnóz u dětských pacientů? Vnitřní kašel je zhoubná nemoc!
Co dneska budeme hrát?Co dneska budeme hrát? Medvěd, který nebyl, Kašpárek a princezna, Lenochodi, Myši patří do nebe, Bílá velryba, Bleděmodrý Petr, O statečném tygrovi, Dárek, Mauglí, Malý princ, Prodaná nevěsta, O Smolíčkovi, O Emilovi, Kvak a Žbluňk, O bílé paní, Betlém, Karkulka, Budulínek, Pralidi, Zvířátka a loupežníci, O kočičce a pejskovi, Čtyři kamarádi, O statečném Toníkovi, Princezna Zubejda, O jedné staré bublající chobotnici, O zajíčkovi a lišce, O sněhulákovi, Boudo budko, O neposlušných kůzlátkách, O velké řepě, Mášenka a medvědi … |
"Z loutek nejraději dělám čerty."
Máte zajímavé jméno. To je částečně přezdívka? Případně, jak vznikla?
Jak jste prožívali zde v nemocnici s vašimi pacienty výjimečnou situaci v období přísných opatření spojených s pandemií koronaviru?