15let

Myš

Myš

Jak pomáháme

„Jééé to je krásný. Jedno přání tu nechám na urgentním příjmu a to druhé dám vedle na pohotovost, tam si všichni poděkování také zaslouží. říká MUDr. Jitka Dissou, která má na starosti dětský urgentní příjem a pohotovost ve Fakultní nemocnici v Motole, když od nás dostává pohlednici. Na její zadní straně je poděkování všem lékařům, kteří v této těžké době pomáhají pacientům v nemocnicích a na té přední obrázky od výtvarníků, kteří alespoň takto posílají pozdravy do míst, kde je teď opravdu mizerně.

2

Loutky_v_nemocnici_Tomasek_square_smlMalému Tomáškovi je teprve 5 měsíců a během svého života byl zatím víc v nemocnici než doma. Všechno se začalo šmodrchat už při porodu, který se moc nevydařil a provázeli jej komplikace. Miminko museli lékaři okamžitě převést z Vítkovické nemocnice do Ostravy na novorozeneckou jednotku intenzivní péče.

Několik dní jej lékaři udržovali v umělém spánku a bojovali o jeho život. A já jsem musela po operaci, kterou porod skončil, zůstat na lůžku v původní nemocnici. Víc jak týden jsme se vůbec neviděli, než jsem směla za Tomášem do přijet. Vypráví nám maminka Mirka.

 

„Jsem taková máma Loutek" svěřuje se Marie Míková, zakladatelka našeho spolku

Jak se působení Loutek v tomto období změnilo?

V nemocnicích o našich návštěvách nyní rozhodují nejen přednostové klinik a primáři, ale i hlavní hygienik nemocnice. Situace se někdy mění ze dne na den, podle celkové i místní situace. Ve velkých fakultních nemocnicích v Praze, Brně či Ostravě jsme každý týden. Samozřejmě musíme dodržovat opatření, nosíme respirátory, neustále dezinfikujeme ruce, loutky a nástroje. Do některých nemocnic a léčeben bohužel stále nemůžeme a pro hospitalizované seniory nyní můžeme hrát pouze na dálku. Snad se to nyní s očkováním změní. Když ale v této době přijdeme, všichni nás vítají ještě víc než dříve. Děti mají pocit, že pokud za nimi přišli „uličníci s loutkami“, všechno bude zase brzy dobré. A sestry jsou k nám také mnohem vstřícnější a chodí se na naše představení častěji dívat.

Loutky_v_nemocnici_HavlickuvBrod_1

„Dobrý den, tady Loutky v nemocnici. Můžeme dál?“ ptá se Marka a otevírá dveře do pokoje v havlíčkobrodské nemocnici. „Ano, vítejte, už se vás nemůžeme dočkat, Ondra o vás mluví již od rána,“ zdraví nás maminka pětiletého kloučka, který leží v postýlce. Vklouzneme dovnitř, vytahujeme piano a Marka na něj zabrnká tři tóny: ta da dá... „Poznáš, Ondro, co by to mohlo být za písničku?“ ptáme se. „Skákal pes...“ špitne malý pacient. „Správně!“ A už dostává čerstvě vydesinfikované chrastítko, aby se k nám mohl přidat a písničku si notujeme společně. Ondru zpívání baví, ale ztěžuje mu ho těžká bronchitida. 

Letošní rok se nese ve znamení 15. výročí založení našeho spolku. I když ho kvůli pandemii nemůžeme oslavit tak, jak bychom si představovali, jsme moc rádi, že po jarní nucené bezpečnostní pauze  můžeme opět s loutkovým představením a písničkami za nemocnými dětmi chodit.

 

Cesta_do_vanoc_08
Jak vznikalo nové představení pro období adventu a vánočních svátků, líčí Marka Míková: „Vánoční atmosféru se snažíme prinášet do nemocnic i léčeben pravidelně každý rok. V tomto období jsme v nemocnici potřeba snad ješte více než jindy. A protože v poslední době chodíme i do několika nemocnic zároveň, rozhodli jsme se připravit nové vánoční představení.

Plzen_Lina_Romova

říká Ludmila Romová, všeobecná sestra a herní specialistka FN Plzeň.

Jak podle Vás pomáhají Loutky v nemocnici hospitalizovaným dětem?

Loutky v nemocnici přinášejí radost, pohodu, smích a vše dobré.

Vaclav_Krcal_2"Z loutek nejraději dělám čerty." prozradil nám v předvánočním rozhovoru řezbář Václav Krčál, který pro Loutky v nemocnici vyrobil loutky k novému představení Cesta do Vánoc. Vyzpovídali jsme ho mezi dveřmi, když jsme přebírali hotové loutky před cestou do nemocnice v Havlíčkově Brodu. 

Loutky_v_nemocnici_Sarivari_1

Ještě než se zcela rozvolnila přísná opatření, mohli jsme začít se setkáními s dětmi v psychiatrických ústavech, kde jsou hospitalizované v drtivé většině bez doprovodu rodičů a také jejich imunita není oslabena tak, jak tomu bývá u jiných nemocí. Hrajeme venku, děti se mohou dívat z okna, často mohou i vyjít ven a s dostatečným odstupem sledovat představení přímo na zahradě. Zpíváme i do megafonu, hrajeme na co nejhlučnější nástroje, jako je tahací harmonika a trubka... Kromě hry loutek také žonglujeme, chodíme na chůdách a provádíme další vylomeniny, které děti baví.

Bilbo Máte zajímavé jméno. To je částečně přezdívka? Případně, jak vznikla?

 

Když jsem měl být v roce 1982 angažován do cirkusu Praga pro turné do zemí Střední Asie a Sibiře, s velkým šapitó pro 3000 diváků, tak jsme společně se Ctiborem Turbou hledali jméno pro mou klaunskou postavu. Neb klaun musí mít své jedinečné jméno. U prvního, italského, moscaneboli bodavý pakomár, který nám přišel vhodný ohledně mého štíhlého těla a dlouhých, špičatých bot, jsme si uvědomili, že by v SSSR, kde mají hlavní město Moskva, mohlo dojít k záměně, tak jsme využili dalšího oblíbence z knihy Hobit: Cesta tam a zase zpět, od Tolkiena...Bilbo Pytlík...No a vznikl Klaun Bilbo. Když jsem opustil manéž, přenesl jsem si ho i do dalších představení, do soukromí a podepisuji jím i své literární pokusy. 

Naše první představení poté co se nám opět otevřeli brány nemocnic proběhlo v Dětské psychiatrické nemocnici v Lounech.

Bezprostředně po představení v atriu zdejší nemocnice jsme vyzpovídali paní doktorku, která o zdejší pacienty pečuje…

MUDr. Alice Madurová

Dětská psychiatrická nemocnice Louny

 

image002Jak jste prožívali zde v nemocnici s vašimi pacienty výjimečnou situaci v období přísných opatření spojených s pandemií koronaviru?

V březnu i v dubnu zde byl pobyt náročný především pro děti. Podle vládního nařízení jsme měli oddělení zcela izolované. Až donedávna měly děti omezeny návštěvy, takže i přes své potíže byly v kontaktu s rodiči jen po telefonu. Chyběl i kontakt s okolím, byli jsme omezeni pouze na areál nemocnice.

Naštěstí se nám aktuální virové onemocnění vyhnulo. Po celou dobu karanténních opatření jsme i přes veškerá omezení normálně fungovali.

Jak vypadá běžný režim na vašem oddělení? Měnil se nějak vzhledem k aktuální situaci?

Děti zde mají pravidelnou režimovou terapii. Ráno vstávají v sedm hodin, o víkendu pak o půl osmé. Následuje rozcvička, ranní hygiena, snídaně. Poté mají děti ranní hlášení se staniční sestrou, které vede určený pacient terapeutické komunity, poté vizita s lékařem. Děti mají vlastní samosprávu a za pomocí zdravotních sester si vybírající zástupce do jednotlivých funkcí. Během dopoledne probíhají psychologická vyšetření, vyšetření u odborných lékařů, logopedie, předškolní příprava s malými dětmi, školní přípravy s dětmi, kteří již ukončily školní docházku a navštěvují SŠ nebo SOU, ergoterapie-pracovní rehabilitační terapie pod vedením ergoterapeutky.

Po obědě následuje polední klid, kdy děti odpočívají na svých pokojích, mají volnou zábavu, hrají si. Odpolední program je dle denního plánu a počasí-vycházky, pohybové a sportovní hry, návštěva knihovny, sportovní haly a právě konajících se lounských akcí, kluby výtvarné, vaření, dílny, loutky v nemocnici, zdravotní klauni, keramika apod..

Jaká je struktura vašich pacientů? A s jakými diagnózami jsou v této době nejčastěji děti hospitalizovány?

Celková kapacita je 50 lůžek rozdělených na chlapecké a dívčí oddělení.

Spektrum psychických poruch se kterým se setkáváme je široké- ať už se jedná o poruchy aktivity a pozornosti, poruchy chování, poruchy nálady, neurotické a tikové poruchy, poruchy autistického spektra, psychozy, problémy spojené s experimenty a abusem návykových látek, děti týrané, sex. zneužívané, disharmonický vývoj osobnosti a mnoho dalších.

V současné době u chlapců převažují těžší a komorbidní formy ADHD, u dívek úzkostně depresivní symptomatika a hospitalizace po sebevražedných pokusech.

Mění se nějak poměr diagnóz u dětských pacientů?

Kubik_Loutkyvnemocnici_2Ráno mi přišel email, že mám navštívit několik dětí na rehabilitaci a informace o jejich situaci. Mezi nimi byl i Kubík, kterého jsem si pamatovala z minulého týdne, protože ležel na pokoji s chlapečkem, kterého jsem navštívila. Kubík nejdřív návštěvu odmítal, na což mě už upozornila staniční sestra, ale dohodly jsme se, že to alespoň zkusím.

Co dneska budeme hrát?

Medvěd, který nebyl, Kašpárek a princezna, Lenochodi, Myši patří do nebe, Bílá velryba, Bleděmodrý Petr, O statečném tygrovi, Dárek, Mauglí, Malý princ, Prodaná nevěsta, O Smolíčkovi, O Emilovi, Kvak a Žbluňk, O bílé paní, Betlém, Karkulka, Budulínek, Pralidi, Zvířátka a loupežníci, O kočičce a pejskovi, Čtyři kamarádi, O statečném Toníkovi, Princezna Zubejda, O jedné staré bublající chobotnici, O zajíčkovi a lišce, O sněhulákovi, Boudo budko, O neposlušných kůzlátkách, O velké řepě, Mášenka a medvědi …

říká Romana Půčková z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LK UK a FN Motol.

Já osobně se na návštěvu loutek vždy těším. Je úžasné sledovat, jak se v tu chvíli dítě naprosto promění. 

Čím je vaše oddělení výjimečné?

Naše nemocniční oddělení dětské lůžkové rehabilitace je jediné svého druhu v ČR, je velmi mladé, v provozu ještě není ani 2 roky. Důvodem pro jeho vznik byla dlouhodobá potřeba vytvořit místo nejen pro komplexní rehabilitaci dětských pacientů, ale zároveň platformu pro vzdělávání odborné rehabilitační veřejnosti a rozvíjení multioborové spolupráce mezi jednotlivými medicínskými obory se vztahem k rehabilitaci (ortopedie, neurologie, hematoonkologie, pediatrie atd.).

Stepan_main_b

 

V létě Štěpán spadl do ohniště, když se na zahradě u babičky honil se psem. Záchranka rovnou pro dvouletého kloučka zavolala vrtulník, který jej dopravil ze Šluknovska až do pražské nemocnice na Karlově náměstí.

Nejdříve to vypadalo opravdu špatně a Štěpán s rozsáhlými popáleninami bojoval o holý život.

Joomla Template Tutorial