Optimus Template

Marka Míková v současné době pracuje na workshopu se studenty pražské DAMU na adaptaci dětské současné literatury pro děti. Studenti si vybrali knížku Petra Nikla O Rybabě a mořské duši, Arnošta Goldflama Tatínek není k zahození a Myši patří do nebe od Ivy Procházkové. Čtyřtýdenní práce bude završena představeními na dětské psychiatrii ve FN Motol v měsíci březnu po tři pondělky za sebou.

Dneska jsme navštívili s Tondou oddělení popálenin na Vinohradech a  byla tam spousta maličkých dětí a jejich maminek, které báječně a s chutí zpívaly. Opravdu jsme si to užili, a když jsme odcházeli, zaslechli jsme, jak jedna maminka říká: " Tak a je po srandě."

Včera jsme zase hrály s Markou v nemocnici na Karlově náměstí na ORL. Hráli jsme klasickou marionetovou pohádku O princezně Zubejdě. Děti i maminky a jeden tatínek byli úplně vtaženi do hry. Připadalo mi vtipný, že jedna z maminek vyzvídala, co jsme za divadlo a kde hrajeme a pak s obdivem řekla, že viděla hrát loutky v nemocnici zatím snad jen v americkým filmu.

Káča Tschornová

Pondělí, 28.2. Velcí kluci odložili počítače a zpívali s námi "Ptala se Zuzana Kuby" a podobné dětské písničky,jeden si na chvíli půjčil piánko a hrál s velkou chutí a opravdu dobře. Naproti v pokoji chtěly slečny zazpívat "Tři čuníci jdou". Přezpívali jsme všech 6 slok a bylo veselo, asi proto, že už konečně vykouklo sluníčko,tak jsme měli všichni dobrou náladu i Jurášek,který se minulý týden tolik těšil domů,ale zase to nevyšlo. Naštěstí mu donesli na hraní malý fotbálek a my se mu proto pokoušeli zazpívat písničku "Zelená je tráva, fotbal to je hra..." Třeba už ho příští pondělí neuvidíme. Třeba už bude doma. Kéž by.

7. února 2011 jsme začali s pravidelnými pondělními návštěvami Motolské onkohematologie. Tato pravidelnost zaručí, že se děti na nás budou moci těšit a budou vědět, že zkrátka každé pondělí dorazí Loutky v nemocnici s písničkami a s pohádkou. Dnes jsme hráli o sněhulákovi a malá Markétka vzala děj pohádky do svých rukou. Nejprve vypadala jako plaché děvčátko, jenže sotva jsme postavili sněhuláka, začala za něj mluvit a pěkně komandovat všechna zvířata a později dokonce i Eskymáky. Byla to velká legrace. Na konci se nás ptala, jestli přijdeme zase a když jsme řekli, že až příští pondělí, zesmutněla. Prý už půjde domů, ale zkusila by přemluvit maminku. Usmívali jsme se a ujišťovali ji, že hrajeme i mimo nemocnici.

Na hematologii v Motole jsme dnes na doporučení paní doktorky Choňavkové zašli do 3. patra uzlu C, kde je další dětská hematologie, kde jsme dosud nebyli a tam jsme chodili po pokojích.
Samé malinké děti. Roční Davídek byl na pokoji se svou vietnamskou sestrou, my zpívali, on tančil a s tou jeho sestřičkou jsme si povídali. Ptali jsme se jí, jak se řekne vietnamsky kočka, tak teď už víme, že je to miaou, hráli jsme Davídkovi s kočičkou. Vůbec pejsek a kočička si ten den zahráli a popovídali s dětma nejvíc.
Jednoho chlapečka jsme nejdřív zaujali zpěvem, ale když maminka navrhla, ať zazpíváme jeho nejoblíbenější písničku Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, tak se rozplakal, nebyl k utišení. Roční Nikolka se při přebalování smála našim písničkám a cinkání a chrastění a měla krásné důlky v tváři, dělala berany berany duc s kočičkou i s pejskem a pak šla svačit.
Další chlapeček nám sám předváděl pejska, pak pozval naši kočičku k sobě do boudy, kterou si postavil z peřinky a svěřil se jí, že má taky pejska Buddyho. A když jsme odcházeli tak z toho všeho hrabání a štěkání a povídání už usínal.
Káča Tschornová

Hráli jsme opět v Motole s Tondou na všech onkohematologických odděleních. Vytáhli jsme pohádku O pyšné noční košilce a hlavně jsme zpívali, až se hory zelenaly, občas i dvojhlasně, protože maminky byly opravdu dobré. Je to zvláštní, jak se zpěv dotýká srdce, říkaly, že to byl nádherný zážitek. Děti jsme pěkně rozproudili. Když jsem jim ukázala loutku mývala, ty menší si mysleli, že je živý.

Maruška Dufková

P.S. Od února budeme navštěvovat onkohematologii v Motole pravidelně každé pondělí díky podpoře Kapky naděje.