Jak vzniká loutka, která s námi v nemocnici pomáhá? Podívejte se s námi jak přišel na svět třeba dřevěný Pepík.
Vyřezal nám ho zkušený řezbář Miroslav Trejtnar, který loutky vyrábí a přivádí k životu již dlouhá léta: „S Markou se znám ze školy a náhodou jsme se potkali v nemocnici, když jsem tam byl se svými dětmi. Domluvili jsme se, že pro ně vyrobím jednu dřevěnou loutku a pak uvidíme. Má to být loutka chlapečka, který je v nemocnici, proto má na sobě mít oblečenou nemocniční košilku.
Má být zezadu ovladatelný prostřednictvím hlavy, asi 25cm velký a musí se umět posadit.“ Od zadání celá výroba trvá asi dva měsíce, než se vytvoří a vybere návrh, připraví nákresy pohyblivých částí a vše vyřeže, spojí a namaluje: „Zvolil jsem klasické řezbářské řešení, lipové dřevo a kloubečky jako na marionetě, akorát jsem se trochu ‚vyřádil‘ v kyčlích, aby se dalo dobře manipulovat s nohama, mohl stabilně sedět na dětských postýlkách a měl větší rozsah pohybu než klasická marioneta. Z návrhů hlaviček si Marka vybrala takového pihatého, zrzavého a vlasatého klučinu. Bude to asi pěkný rošťák!“ Právě vymýšlení a vyřezávání kloubů vyžaduje pečlivost a nápaditost – například připojení hlavičky k tělu, aby se mohla dostatečně volně pohybovat, ale zároveň držela a nepadala dolů. „Doufám, že všechny technologie uvnitř budou správně fungovat. Řezbování a malování už je pro mě jen taková třešnička na dortu. Pak ještě den na kostýmek a je hotovo. „Člověk se tomu musí věnovat, aby to nějak vypadalo,“ popisuje pan Trejtnar dlouhý proces. A co všechno nakonec dřevěný Pepa dovede? „Dokáže hopkat, sedět, koukat, být příjemný, vypadat mile. Má trochu narušit sterilní prostředí a vytvořit prostor pro komunikaci, aby se děti uvolnily a mohly si začít s panáčkem povídat a hrát. Je to moc milé a pěkné, co Loutky v nemocnici dělají a velmi si cením, že mne pro spolupráci Loutky oslovily“ uzavírá naše povídání pan Trejtnar a my se těšíme, až s Pepou navštívíme další nemocné děti!
