Teplice jsou krásné, sytě zelené a voní posekanou trávou.
Ve stacionáři nás čekalo asi dvacet dětí, ale nejen ony. Mile nás přivítala paní ředitelka a "tety" od dětí. Rozdali jsme s Toníkem chrastidla, bubínky a různá štěrchátka a byl koncert!
Došlo i na věčnou písničku - Pes jííítrníííčku sežral. Venku sekáči přestali kosit trávu a tak spustilo divadlo. Pejsek se střepem v nožičce zapomněl na bolest při pohádce O pyšné noční košilce,a my se s Tondou radovali, že odcházeje ze stacionáře, si děti a tety vyprávěli, zda je to vůbec  pěkné, být pyšný......
V nemocnici nebylo moc dětí, no dětí....tři asi 12-15ti letí mladí muži, jedna asi 14ti letá dáma a jeden asi 6ti letý veselý chlapec. Trocha ostychu je v pubertě obvyklá. Ale po pár písničkách ostych přešel a na píseň Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, rytmizovali už všichni.
Africká nemocnice je vděčné divadlo. Tonda absolutně bezprostředně naváže kontakt a hrají si s námi i paní učitelka a zdravotní sestřička.
Přijeďte zas brzo zazní při loučení a my jsme moc rádi, že většina dětí jde už zítra domů.
Dáda  a Tonda