Jak můžete pomoci |
Co se právě děje23.7. 2013 BrnoO prázdninách děti většinou skotačí u vody, jezdí na výlety nebo na tábory. Někdy se to prostě nepovede a léto jim pomalu ubíhá za okny nemocnice. Naštěstí už jsou dávno pryč ty doby, kdy ležely v postýlkách samy, a maminku s tátou mohly vidět jen dvakrát týdně na dvě hodiny. Brno a dobronožková radost25.6.2013 jedeme s „ Loutkami“ do Brna, a tady zase důkaz, že můžeš zažít nečekané! Na očním, kde děti většinou řádí jak černé ruky se našli tak pozorní a aktivní diváčci, že si to divadélko s námi i zahráli. Na chirurgii, nám maminka malého Lukáše řekla: „Děláte potřebnou práci.“ A tak po maminkovsku se něžně usmívala. Hradec králové13.6.2013 Dnes jsme se opět rozjely do Hradce Králové. Dopoledne do stacionáře a odpoledne do nemocnice. Moc krásné chvíle byly na dětské onkologii. Některé děti byly na chodbě s rouškami a nakukovaly do pokoje Pavlíka, kde jsme byly my a zpívaly jsme o sto šest. Nakonec vylezl z tašky i tuleň a děti byly přesvědčeny, že je živý a smály se, jak se stydí. Prošli jsme i chirurgii a dětské oddělení. Paní učitelky nás tentokrát dovedly všude, kde to jen trochu bylo možné a tak bylo hodně radosti. Marka a Radka Marka v UCSF Hospital v San Franciskuhttp://youtu.be/obphkGIjJaM TepliceTeplice jsou krásné, sytě zelené a voní posekanou trávou. Čtení pomáháTiskovka k projektu Čtení pomáhá: Bylo to strašně pěkný a dojemný.......a takový lidský a přející a milý: ), naše Hanka Řepová s Kubou Matějkou moc pěkně mluvili, hráli jsme Pejska a kočičku a pejskův trn v noze chtěly léčit všechny děti. Nakonec jsme došli k tomu, že ho bolí úplně všechno, i duše. Jenže jsme nemohli přijít na to, jak duši vyléčit, protože na tu náplast asi nepomůže. Měla jsem sice (tedy kočička měla) v záloze pohádku místo náplasti, ale na to ještě nebyl čas...... a tu se přichomýtla paní Alena Ježková, moje oblíbená spisovatelka, řekla, že ví, jak by se pejskovi dalo pomoci, a vlepila mu obrovskou pusu. Tak to mě strašně potěšilo :) Káča Tschornová Včera v Brně nuda nebylaBrno je totiž místem mezinárodních setkávání. Já a Fumas jsme Pražané, Mina je z Brna a Janka ze Slovenska. Jááj, to bylo radosti , když jsme se objímali v hale Dětské nemocnice. Rozdělili jsme si úkoly. Já s Fumasem na neurologii a onkologii, Mina s Jankou na internu, chirurgii, ORL a oční. Dětí bylo moc. Jídelna, kde jsme hráli Budulínka, praskala ve švech. Děti na neurologii bývají velmi aktivní. Není jednoduché je zaujmout, myslím tak, aby seděli a v klidu sledovaly pohádku. Tady to probíhá prostě trochu jinak. Malí pacienti pochodují, nahlížejí mi do kufříku s loutkami, a nosí si svoje hračky, které se snaží zapojit do hry. Tak se stalo, že pan doktor (Ondra) vyšetřoval kromě nastydlého Budulínka také Eliščino prasátko. Babička (Břeťa) s dědou(Dominik) byli pořádně akční. Chytat rozpustilá liščata není nic jednoduchého, a oni to zvládli skvěle. Zpívalo se a tančilo. Doufám, že i ručičky na nemocničních hodinách poskakovali o něco rychleji a radostněji. Na onkologii je naše hraní zase úplně jiné. Chodíme po pokojích, kde jsou naši broučci upoutáni na postýlky. Tady přijdou na řadu hlavně hudební nástroje a Fumasova malovaná písnička o lotrovi Babinským. Zpívání nás nejen rozveseluje, ale i spojuje. Tvoříme na chvilku takovou malou českomoravskou hudební společnost. Přejeme dětem, abychom se už více v nemocnici nemuseli potkat, raději někde v divadle. Přejeme jim i maminkám dobrou mysl a zdraví. Co víc si můžeme přát. Snad jen to, aby jaro skutečně přišlo a přineslo nám slunce. |