15let

Myš

Podpora QR platbou

QRplatba

Pro platbu na sbírkový účet 37 37 37 67 / 5500 Pokud chcete na konci roku dostat potvrzení o daru uveďte jako zprávu pro příjemce jméno, příjmení a adresu. QR kód naskenujte prostřednictvím bankovní aplikace ve vašem smartphonu.

Myš.

MyšMyš

Myš

Fotogalerie

Pomáháme dětem, aby se zase smály. Tam, kde je potřeba.

Loutky v nemocnici pomoc Ukrajinskym uprchlikum 1

Nyní nás najdete nejen v nemocnicích a léčebnách, ale také v asistenčních centrech pro pomoc uprchlíkům. Pomáháme v místech, kde stovky dětí čekají hodiny, než si jejich maminky a babičky vyřídí potřebné doklady.

„Milí přátelé, vážíme si Vašeho velkého srdce, které rozumí potřebám dětí v jejich kritické životní situaci. Je nám ctí s Loutkami v nemocnici v této nelehké době spolupracovat. Vaše podpora, kterou dáváte dětem v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině, je mostem od utrpení ke chvílím radosti. S úctou Klára“
Klára Koutníková, psycholožka hasičského záchranného sboru, ZIS
 

Děkujeme, pokud se rozhodnete podpořit naši práci i na těchto aktuálně velmi potřebných místech!

 

Jak Loutky v nemocnici pomáhají uprchlíkům:

Neváhali jsme a ihned v prvních dnech jsme se rozhodli zapojit aktivně do pomoci dětem, které k nám spolu se svými maminkami a babičkami míří, aby unikli před válkou. Doma nenechávají pouze své oblíbené hračky a domácí mazlíčky, ale často bohužel také starší příbuzné, kteří nechtějí opustit svůj domov, anebo tatínky, kteří brání svou zemi.

Rozhodli jsme se po domluvě s centrálním krizovým štábem a zástupci hlavního města Prahy převzít odpovědnost za organizaci programu pro děti uprchlíků v Asistenčním centru pro pomoc uprchlíkům v Praze, centrálním místě pro celou Českou republiku.

Začali jsme prakticky ihned po jeho otevření v Městské knihovně na Mariánském náměstí a následně v Kongresovém centru, kam se z kapacitních důvodů vše přesunulo. Spolupracujeme s hasiči, policisty, zdravotníky a psychology z integrovaného záchranného systému, ale i s dalšími neziskovými organizacemi, které se ihned v prvních dnech staly nedílnou součástí pomoci uprchlíkům.

1

V asistenčním centru působíme v dětském koutku a v klidové zóně pro maminky s dětmi. Kluci a holky zde čekají, než si maminky či babičky vyřídí všechny potřebné formality, aby u nás mohli přečkat válku.

Hrajeme loutková představení, která jsou beze slov, a ostatní simultánně tlumočíme do ukrajinštiny. Základní slovíčka se s dětmi učíme navzájem. Zpíváme české ale i ukrajinské písničky. Přidávají se děti i dospělí. Brzy si rozumíme a alespoň na chvíli společně zapomeneme na vše, co se na Ukrajině odehrává.

7

Jsou to ohromně silná setkání. Spousta trápení, bolesti a psychického vypětí, které jsme v nemocnicích prožili spolu s malými marody a jejich blízkými se jen stěží vyrovná tomu co, s tisíci ukrajinských rodin sdílíme nyní.

11

Tyto příběhy nyní sdílíme i s vámi.

Křest ohněm
Nejrychleji zareagovala Granka. Do Městské knihovny se vydala s Jakubem jen pár hodin po otevření Asistenčního centra pro uprchlíky: „Všade byl ještě chaos spousta lidí, vystrašených z toho co se děje, ale také spousta lidí připravených pomoci. Rychle jsme se seznámili s Klárou Koutníkovou, psycholožkou „od hasičů“, která měla na místě na starosti psychickou podporu příchozích a domluvili jsme se jak nejlépe děti i maminky v následujících dnech společně podpořit. Granka pak s dětmi začala zpívat, muzicírovat a nakonec hráli dohromady i Červenou Karkulku, které se na Ukrajině říká Červona Šapoška. Měli jsme velkou radost že vše začalo rovnou fungovat.“ Jakub a Granka

3

Naše poznatky si vyměňujeme v týmu aby naše pomoc byla každým dalším dnem ještě lepší. Zasíláme si slova a akordy ukrajinských písniček, které udělali největší radost.

 2

Dimitro a Vasilina
Jak jsme začali zpívat, děti si přestaly hrát, maminky se začaly usmívat, pohupovat. I malé děti se kolíbaly do rytmu, zavládla krásná atmosféra. Blízko nás stál chlapec a holčička, kteří hráli s velikým zaujetím. Chlapec si půjčil chrastítka do obou rukou a každou hrál soustředěně jiný rytmus. Pak jsme si povídali. Bylo mu asi 9 let. Na papír, který jsem mu dala a poprosila ho, aby mi něco namaloval, napsal svoje jméno, a namaloval zelený strom. Holčička - jeho sestra, byla mladší. Namalovala totéž, jen místo stromu nakreslila modrou kytičku. Jmenoval se Dimitro a sestra Vasilina. Povídali jsme si. Děti utíkaly z Charkova. Dimitro řekl: "Náš dům už není, Spadla na něj bomba a z dvanáctého patra tekla voda do našeho bytu. Museli jsme utéct, ale já se zase vrátím."

 8

Naše milá překladatelka Marijana hned přišla s návrhem, že dostane chlapce do školy, kde učí její manžel. Našla maminku a domluvily se. Markéta se zase nabídla, že se pokusí sehnat pro rodinu ubytování v soukromí.
Musím říct, že jsem měla co dělat, abych se nerozplakala. V celé téhle situaci a v reakci na ni je cítit soudržnost a láska. Jsem šťastná, že Loutky v nemocnici mohou pomáhat uzdravovat rány na duši i tady. Maruška

10

Kvak a Žbluňk. Budʹ laska.
Kvak a Žbluňk opanovali dětský koutek v Kongresovém centru a rychle si získali pozornost všech ukrajinských dětí. Byla hrozná legrace překládat si navzájem tak srandovní slova jako je žbluňk, žába, hop a skok anebo kvák… a pak jsme ještě vytáhli hudební nástroje a začali zpívat ukrajinské písničky, které jsme se naučili. A to se už přidávaly i maminky a leskly se jim oči, protože jim písničky připomínaly domov, který musely opustit. Zpívali jsme společně. „Šče odnu pisnju, budʹ laska.“ A my už rozuměli: „Ještě jednu písničku, prosím.“…

6

Příjdeme za vámi do divadla

Chvilku se bavíme s paní Elenou. Její osmiletá vnučka si zamilovala Bilba a směje se každému fóru, který během svého představení s malými tučňáky udělá. I babičce se na chvíli rozzáří očka. Ale ne na dlouho. Vypráví, že tatínek malé holčičky zůstal doma a bojuje za svou zemi a rodinu. Vypráví jak se ještě před pár dny skrývali ve sklepě, jak do Čech cestovali víc než pět dní a že před válkou utíká již po druhé. Naposledy byla sama malá holčička a tenkrát přišla o svého tatínka. "Až se to všechno přežene, přijdeme za vámi do divadla. U nás jsme také chodili. Děkuje Elena za naši práci a loučí se.

12

Někdy je dětí tolik, že se je těžké uvěřit že všechny mohli v posledních 14 dnech přijít o domov. Když se nám ale podaří rozzářit jejich tváře, máme ohromnou radost.

7

Jsme rádi, že alespoň svými schopnostmi můžeme trochu pomoci.
Návštěvy v prvních týdnech realizovali členové Loutek v nemocnici zcela zdarma a poskytli je jako svůj příspěvek v této složité situaci.
 
Loutky v nemocnici pomoc Ukrajinským uprchlíkům 1
 
Loutky ve vlaku
Loutky v nemocnici pravidelně jezdí za svými diváky tam, kde je potřeba. Většina našich cest, pokud to velikost dekorace a váha loutek a nástrojů umožní, probíhá veřejnou hromadnou dopravou. Po Čechách, Moravě i Slezsku cestujeme autobusy a vlaky.
 
 
Někdy se ale sám dopravní prostředek může stát pódiem! Nevěříte? Anička s Václavem a Jankou se vydali na speciální cestu. V Ostravě nastoupili do rychlíku a než byl v Praze, s loutkami a hudebními nástroji obešli všechna kupé i otevřené vozy. Vlak vyjížděl z polské Přemyšle, která leží nedaleko od ukrajinských hranic, a to byl také důvod, proč jsme si zrovna tento spoj vybrali. Jednotlivými vagóny jsme se proplétali mezi spoustou kufrů a zavazadel a snažili se konec vysilující cesty trvající několik dní zpříjemnit dětem, které do České republiky přicházejí ze země, kde zuří válka. Zpívaly s námi celé rodiny! A cestující, kteří cestou přistupovali, se ptali: „To je nová služba Českých drah?“ A my na to: „Ne ne, my jsme Loutky v nemocnici a hrajeme prostě tam, kde je nás nejvíc potřeba.“ #kulturunezastavis ...
 
Loutky v nemocnici hrají ve vlaku
 
Našim novým přátelům se ale chystáme pomáhat dlouhodobě a pro dlouhodobou koncepční pomoc již je potřeba i finanční zázemí.
 
275856572 10158501000760887 5139776622307905408 nPodpořte prosím naši práci s ukrajinskými dětmi v „první linii“, při pomoci s jejich integrací i v nemocnicích, kde se s nimi budeme nyní setkávat pravidelně.
Podpořte prosím naše týmy, naše ukrajinské asistenty i materiály v ukrajinštině, které pro děti připravujeme.
 
 

FB_logo Follow us on Instagram Follow us on Twitter youtube_1

 

Darujte_cards_11sml

 

nuda v posteli nadpis

  

Zůstaňte s námi v kontaktu

 

Jestli chcete, můžete novinky o tom co děláme nalézat ve svém emailu.

*  Email:   
    Oslovení:   
    Jméno:   
    Příjmení:   

Vaše data jsou v bezpečí - SmartEmailing.cz

Dárky co pomáhají

 Loutky_v_nemocnici_Muzeme_dal_sml

cd_loutky v nemocnici_drek a jin pohdky_obal

Myš

Děkujeme našim partnerům!

Logo_SA_a_Regio.jpg

Loutky v médiích

Hrát pro děti a dospělé je značný rozdíl. „U dětí je důležitá opravdovost, kterou děcko pozná a na nic si přitom nehraje. Na rozdíl od dospěláka, který přemýšlí, jestli by se mu představení mělo líbit, nebo ne.“ říká Jakub Matějka

Dítě navíc dává umělcům hned zpětnou vazbu. „V tom je to cenné a člověk musí být opravdový, aby mu to děcko uvěřilo,“ říká Matějka v pořadu Hovory.

Společnost Loutky v nemocnici hrají v nejrůznějších špitálech už 16 let. „Pohybujeme se na hranici dramaterapie, muzikoterapie, ale tvrdíme o sobě, že jsme výsostně umělci, kumštýři. Přicházíme s příběhem, který pomáhá v nemocničním prostředí. Nesnažíme se nahrazovat terapeutickou roli, pokud tedy zrovna nejsme s konkrétním zadáním oslovení právě personálem.“

Častěji dostávají úkoly, jako rozhýbat konkrétní ruku, nohu anebo pomoct odlehčit s trápením.

Když léčba bolí

„Když je léčba složitá, když bolí, tak se dítě snáz a samo svěří naší loutce. Dítě v nemocnici není v jednoduché situaci, ale loutka musí být statečná, vydržet, takže i ono ví, že se to vydržet dá. A stávající se nám i věci, které jsou trošku zázrakem,“ popisuje.

Pro Matějku je zásadní, že jsou schopni pomáhat pravidelně a dlouhodobě. „Začínali jsme od malé stezky, kdy jsme přicházeli třeba jednou měsíčně do jedné nemocnice, až teď po dálnici, kdy navštěvujeme desítky zařízení v celé republice a každý den se pohybujeme na několika místech.“

Na začátku pandemie ale jejich práce na dva měsíce úplně vypadla, o to radostnější pak byl podle Matějky jejich návrat. „My jsme se na děti těšili, ale bylo vidět, jak se na nás těší děti a zdravotníci,“ vzpomíná. 

Hráli jsme za okny

V době, kdy do nemocnic nemohli, tak měli své projekty online, ale především se snažili o rychlý návrat. 

„V osobním kontaktu je totiž síla naší práce, takže jsme spíš šli cestou, že jsme nacvičili venkovní představení, a i když počasí nebylo zrovna ideální, tak jsme hráli venku v zahradách léčeben nebo pod okny nemocničních pokojů. Taky na balkonech některých oddělení, kde hrajeme dodnes. Nemůžeme za dětmi dovnitř, ale můžeme být třeba u oken jednotlivých pokojů, na která se děti přilepí. A tančíme, hrajeme, zpíváme.“

Se zdravotními klauny, kteří dělají podobnou práci, si podle Matějky nijak nekonkurují.

„Zdravotní klaun je bezvadný projekt, který pomáhá na velkém množství míst po celé republice. Jsou to kolegové. Navzájem cítíme respekt k práci toho druhého. Víte, každý, kdo do nemocnic přijde a jakýmkoliv způsobem může rušit atmosféru, dělá dobrou věc,“ dodává.

Celý pořad Hovory najdete v audiozáznamu, ptala se Naděžda Hávová. 

https://plus.rozhlas.cz/kdyz-lecba-boli-dite-se-radeji-sveri-loutce-pak-se-nam-stavaji-male-zazraky-8487885

Foto: © Maria Sileny
 

Když se nemocné děti v klinikách setkají s loutkami, na okamžik zmizí jako zázrakem strach i bolest. Již dvanáct let působí v Čechách projekt Loutky v nemocnicích. Nápad ovšem vznikl v Německu.

Je pondělí v dětské nemocnici Motol v Praze, čas na loutkové divadlo. V rozlehlé chodbě v desátém patře jsou postaveny řady židlí, na kterých netrpělivě posedávají malí pacienti. Každých pár minut přijíždějí výtahem další. Je mezi nimi bledý chlapec, který se snaží strhnout si roušku z úst, i chlapec s holou hlavou, který má v hřbetě ruky zapíchnutou dutou jehlu. „Vzala sis tabletu?“, ptá se sestra holčičky v květovaném pyžamu, než ji posadí do první řady.

Číst dál...

Projekt „Loutky v nemocnici“ pomáhá dětem už více než deset let. Činnost stejnojmenného občanského sdružení vnáší do života nemocnic nový rozměr – není to jen zábava, ale i účinný podpůrný terapeutický prvek. Navíc si děti do budoucna odnášejí i různá „ponaučení“ pomáhající řešit složité životní situace.

Číst dál...

Už devět let navštěvují členové občanského sdružení Loutky v nemocnici dětská oddělení nemocničních a léčebných zařízení v České republice, aby potěšili, povzbudili a pomohli uzdravovat malé pacienty. Jsou mezi nimi herci, muzikanti, loutkáři, mimové a také terapeuti.

A jak se dozvíme z následujících příspěvků, jejich služeb využívá stále více lékařů a zdravotníků při komunikaci s dětskými pacienty. I o dalších zajímavostech o 10 letech cesty s Loutkami v nemocnici vypráví Marka Míková.

Český rozhlas - Rádioo Plus: "Hovory" pořad Naděždy Hávové

Český rozhlas - Dvojka: "Křesťanský týdeník"

Číst dál...

Jeden z velmi vydařených dnů v hradeckém stacionáři zachytila Kateřina Šimáčková.

Číst dál...

Joomla Template Tutorial: by JoomlaShack