V sobotu 4. června jsme se s Hankou Grančičovou vydaly do Krnova, kde Kofola pořádala dětský den pro své zaměstnance a to doslova, protože hezké slunečné odpoledne vonící klobáskami a šumící vychlazenou Kofolou a pivkem si přišli užít i zatím bezdětní dospěláci. A my jsme si to myslím taky hezky prožily. Vzaly jsme žabáky a ve dvou vstupech zahrály čtyři žabí příběhy. Probíhalo to úplně stejně, jako když hrajeme pro děti v nemocnici, nejdřív písničky na přání, děti zpívají a hrají na nástroje a pak pohádka. A fungovalo to taky úplně stejně-zpívaly maminky, zpívali tatínci a děti si hladily žabáčky, krmily je travičkou a určitě by jim i nachytaly masařky, kdyby tam nějaké lítaly, protože ty mají Kvak a Žbluňk nejradši.A úplně nakonec jsme děti vzaly za ručky a společně jsme si šli zatančit na plácek, kde už vyhrávala hudba a čekalo se na první tanečníčky. Zablbli jsme si parádně, pak nám přišel k duhu pohárek vychlazené Kofoly a ochotní kofoláci nás odvezli na vlak se všema těma našema kuframa a kytarou. Pak jsme si s Hankou rekapitulovaly naše hraní a říkaly si, co mohlo vyjít líp, ale shodly jsme se na tom, že nás moc potěšily dospělácké i dětské reakce na loutkové představení, a taky to, že za námi přišel malý Patrik a řekl, že se mu to strašně líbilo. A mě překvapilo, že to všechno fungovalo úplně stejně jako v nemocnici. Inu, divadlo je divadlo a jak řekla moje milá slovenská kolegyně z Bábek v nemocnici na adresu našeho hraní po nemocnicích- "každý chce být šťastný".

Káča Tschornová