|
|
Jak pomáháme
První jarní den, kdy slunko v poledne vysoko na obloze rozptylovalo poslední chladné paprsky a příroda se opět začala probouzet k životu,
zamířili Terezie a Zdeněk do pokoje dvanáctiletého Sebastiána v nemocnici v Benešově. Nenesli s sebou nejen tašku plnou loutek a hudebních
nástrojů, ale také naději a útěchu, kterou hudba a naše příběhy dokáží rozdávat i v neveselých chvílích.
Sebastián, zotavující se po operaci slepého střeva, měl za sebou dny plné bolesti a nejistoty, které dobu před takovým zákrokem provázejí.
S úspěšným chirurgickým zákrokem přišla úleva a naděje na brzký návrat domů. Sebastián se těšil, že Velikonoce již stráví doma, v kruhu rodiny, daleko od přístrojů a sterilního prostředí nemocnice.
Číst dál: Písničky, co se derou oknem z pokoje.
I když venku již růžky vystrkuje jaro, ohlédněte se s námi ještě za ziními návštěvami.
Za okny mrzlo až praštilo, padal sníh. Autobus, kterým jako obvykle míříme na návštěvu nemocnice má v té kalamitě zpoždění. Konečně vystupujeme a čerstvým sněhem se brodíme k dětskému pavilonu. I v takovém počasí se malí marodi spoléhají na to, že je nenecháme samotné. S sebou jsme vzali spoustu loutek a příběhů se zimní tématikou, eskymáky, sněhuláka a také nové představení o Amundsenovi.
Monika s Janou, zvanou Tornádo, se vydaly na Kliniku dětské onkologie v Brně. Hned v prvním pokoji netrpělivě vyhlížel šestiletý Matěj. Neměl dobrou náladu, protože ho čekala další chemoterapie. Na pokoji byl společně se Šárkou, ale ta už je velká slečna, takže zábavu při čekání musela zajistit maminka, a tak jsme přišly právě vhod. Začaly jsme oblíbenými písničkami na přání, které vždy prolomí ledy. Matěj poslouchal a nakonec i trochu chrastil do rytmu. Bylo ale vidět, že ho to moc nebaví. A tak naše herečky zkusily: „Nechtěl bys nějakou pohádku?“ To už se mu zajiskřily oči a vesele přikyvoval. Na přání malého pacienta z toho nakonec byla pohádka O tom, jak se kočička snažila pomoci nemocnému pejskovi. A protože na to sama nestačila, potřebovala pomoc hodného žraloka (Matějova nejoblíbenější hračka, kterou má vždy u sebe). Matěj spolu s panem Žralokem pejskovi ovázali a pofoukali nemocnou tlapku, aby pejsek brzy mohl vyskočit z postele.
Číst dál: Změňme den pohádkou: vaše podpora nás posouvá vpřed!
Se čtyřletou Ivankou se bohužel vídáme pravidelně již několik let. „Kdy jsme se viděli poprvé? Určitě na rehabilitaci v Motole,“ říká maminka.
Na motolské rehabilitaci jsou Loutky součástí léčby. Pomáháme společně s loutkou obnovovat hybnost malých pacientů, anebo překonávat konkrétní strach z léčby. Stejně pracujeme i v některých specializovaných lázních v Čechách a na Slovensku, například v Adeli v Piešťanech, kde také Ivanka v rehabilitacích pokračovala.
Ivanka nyní bojuje s karcinomem neznámého původu, který zasáhl i lymfatické cesty. Po chemoterapiích a operaci byla na kontrolní magnetické rezonanci v plzeňské nemocnici. „Když jsem vás uviděla, měla jsem sama velkou radost.“ Říkala maminka a hned nás zvala k lůžku, kde se dcerka probouzela z narkózy... Ta, když uviděla loutku, začala se usmívat a úplně zapomněla na trápení během komplikovaného vyšetření.
Číst dál: Smích je často nejlepší lék!
Vánoce jsou obdobím, na které se těší celá rodina. Jsou s ním však spojené také obavy. Nebýt totiž doma ale v nemocnici, léčebně či hospici, je pro pacienty i jejich rodiny obzvlášť náročné. Bohužel i letos je takových pacientů hodně. I proto jsme celý rok pilně pracovali, abychom mohli vánoční atmosféru přenést do heren na dětská oddělení, do větších sálů i jednotlivých nemocničních pokojů...
Číst dál: Zázraky se dějí, hlavně o Vánocích
 Vážený pane doktore, máte dlouhodobou zkušenost jako lékař, jako člen vrcholového managementu předních zdravotnických zařízení, dokonce i jako ministr zdravotnictví. Mohl byste nám popsat, jak z Vašeho pohledu organizace jako Loutky v nemocnici doplňují péči o pacienty v nemocnicích a léčebnách? Proč mají své pevné místo ve zdravotnických zařízeních?
Léčba pacientů, to nejsou pouze léky, operace či jiné terapeutické postupy. Jednou z nejdůležitějších podmínek úspěšného léčení a vyléčení pacienta je jeho pozitivní přístup a naladění. To se týká jak dospělých, tak i dětí. Záleží nejen na komunikaci personálu, který se o pacienty stará, ale i všech v jeho okolí, ať to jsou jeho příbuzní, přátelé a známí. Velkou roli, zvláště v nemocnicích, hrají různé podpůrné organizace, dobrovolníci. Od malička mám osobně slabost k loutkám, několik jich vlastním, pohled na ně mě vždy pozitivně naladí. Když tyto loutky ožijí v rukách zkušených loutkoherců, je hned jiná atmosféra, dobrá nálada. Děti a možná i dospělí v nemocnici přijdou na jiné myšlenky, alespoň na čas zapomenou na své strasti a bolesti. Většinou za nimi stojí veselí a pozitivní umělci, kteří vnášejí do našeho, někdy nepříliš příjemného, prostředí pozitivní emoce a radost.
Čím je motolská nemocnice odlišná od jiných velkých nemocnic? Má v péči o dětského pacienta v rámci republiky něčím výjimečné postavení? Proč je důležité, aby takováto specializovaná pracoviště spolupracovala s Loutkami v nemocnici.
Motolská nemocnice je jednou z největších zařízení nejen v České republice, ale i v Evropě. Její poměrně velkou částí je samostatná dětská nemocnice s některými ojedinělými diagnostickými a hlavně léčebnými programy. Pro některé z nich je spádovým zařízením pro dětské pacienty z celé republiky. U těchto dětí jde často o komplikovaná, těžká chronická onemocnění s dlouhodobou hospitalizací na lůžku. Pomoc dobrovolníků, účast různých organizací je pro pobyt těchto dětí velmi přínosná. Zvláštní postavení mají Loutky v nemocnici. Malí, ale i větší se vždy těší, kdy se opět ty roztomilé gurky s veselými příběhy mezi nimi objeví. A návštěv není málo, ročně skoro přes 400!
Číst dál: Rozhovor: MUDr. Martin Holcát, MBA, náměstek pro léčebně preventivní péči FN Motol
Jenom s Vaší laskavou pomocí můžeme chodit za seniory a nemocnými dětmi! Vaše podpora může znamenat obrovský rozdíl v kvalitě života pacientů, které navštěvujeme i jejich rodin!
Loutky v nemocnici se na návštěvách obvykle loučí slovy „Ať jste brzo zdraví!"
a "doufáme, že až přijdeme příště, už se tu nepotkáme.“ Tak tomu bohužel není pokud členové našeho týmu zavítají za dříve narozenými do léčeben dlouhodobě nemocných, na geriatrická oddělení nebo do hospice. To jsou místa, kde se setkáváme s jinými posluchači a diváky. Nemoc je omezuje dlouhodobě a mnoho z nich ví, že jim zdravotní stav už neumožní vrátit se domů. A někdy ani není kam se vrátit.
Loutky v nemocnici mají možnost trochu radosti a příběhu s dobrým koncem přinést i do těchto míst. Hospic Dobrého Pastýře je místem, kde jsme s návštěvami dříve narozených začínaly. Velká část zdejších klientů jsou onkologičtí pacienti, kterým současná medicína už nedokáže pomoci, aby boj se zákeřnou nemocí vyhráli. Někteří zde bohužel pobývají jen pár dní nebo týdnů, a tak zde mnoho známých tváří při našich pravidelných návštěvách nenacházíme.
Výjimkou je paní Růženka, kterou tentokrát navštívily Granka s Terezou. Růženka brzy oslaví 80. narozeniny a v hospici je od října minulého roku. Když herecky vcházely do jejího pokoje, bylo vidět, že už Loutky se zvědavostí očekávala. „Nemusím ale zpívat s vámi, že ne?“ Ujišťovala se. „Samozřejmě že ne, vůbec!“ říkaly jsme s úsměvem, když začínaly první akordy. Brzy se ale ukázalo, že paní Růženka byla dlouhá léta členkou souboru lidových zpěvů a tanců. Své mládí prozpívala a protancovala v kroji, a tak se přidala hned po první písničce. Svěřila se, že dobrou náladu vždy čerpala i ze sportu. Milovala kuželky! A sportovec byl i její manžel.
Po několika písničkách si Růženka všimla loutky, kterou jsme s sebou do pokoje přinesly. Byl to z lipového dřeva řezaný Kristián s velkým srdcem. Paní Růženka si jej vzala na klín a objala ho, jako kdyby za ní zrovna přijelo jedno z jejích šesti vnoučat. Mezi písničkami si pak spolu povídali o dlouhé cestě, která ji čeká. „Cokoli už děláte, dělejte rádi do poslední chvíle. To je můj recept na život, za kterým je radost se ohlédnout, i když není vždycky do zpěvu. Tak jsem to měla já. A to si představte, že jsem se vyučila jako soustružnice!“ Loučila se s námi a my šly do dalšího pokoje.
Zde nás čekají pánové Michal, který již lůžko neopouští a Honza. Ten patří k mladší generaci. Písníčku Jóžin z bážin si s námi zanotoval tak hlasitě, že i paní Růženka z vedlejšího pokoje ještě přijde na chvilku nakouknout… Moc si přejeme, abychom se společně viděli ještě i při naší další návštěvě.
Sychravý čtvrtek jsme trávili v Thomayerove nemocnici v Praze.
Oddělení je tu tolik, že nestačí návštěva jednoho týmu, ale každý týden navštěvují nemocnici čtyři loutkáři a hudebníci. Malí marodi na nás čekají na chirurgii, pediatrii, neurologii i psychiatrii, a tak abychom se všem mohli věnovat dostatečně dlouho, rozdělujeme se na dvě party a vydáváme se do různých pavilonu.
Nejvíc se těší Radka. Je to bývalá zdravotní sestřička, která sběhla k divadlu. Než nastoupila na DAMU (byla v ročníku s Ivanem Trojanem), studovala střední zdravotnickou školu a praktickou část maturit absolvovala právě na Klinice dětské chirurgie a traumatologie v této nemocnici. A právě tam také dnes míří jako dlouholetá členka týmu Loutek v nemocnici.
Číst dál: Tak se zase uvidíme!
Pomáhejte nám prosím v období adventu a vánočních svátků. Vaše podpora je pro nemocné děti velmi důležitá! Jenom díky pomoci dárců můžeme naši medicínu ve zdravotnických zařízeních rozdávat pravidelně i v této době.
Přečtěte si jak pomáháhají naše sváteční návštěvy.
V období adventu a Vánoc nás malí pacienti v nemocnicích a léčebnách potřebují snad ještě víc než kdy jindy. Proto pomáháme nejen ve všední dny, ale doslova od pondělí do neděle.
Navštěvujeme jak ty, kteří se těší, že i přes svou vážnou nemoc nebo nečekané zranění budou na svátky doma, tak ty, kteří vědí, že se nemají kam vrátit. Hospitalizovaní pacienti nás čekají i přímo během vánočních svátků a na konci roku. Nezklameme je.
Vydejte se spolu s námi na cestu do Vánoc, jak ji prožíváme my a s námi děti, ale i dříve narození v nemocnicích, léčebnách a hospicích. Ať jsme s malou Dorotkou na onkologii, se statečnou Veronikou na jednotce intenzivní péče po operaci, nebo s panem Pavlem v léčebně dlouhodobě nemocných, rozdáváme radost a sdílíme sváteční atmosféru. Pokud je třeba, pomůžeme na Vánoce alespoň na chvíli zapomenout.
Přinášíme Vám krátké reportáže z našich prosincových návštěv. Prostřednictvím příběhů i fotek Vám představíme naši práci během adventních nedělí a dalších svátečních dnů, jako bychom rozžali svíčky na adventním věnci.
|
