Tam, kde žijí divočiny

Podle knihy Maurice Sendaka vznikl příběh o zlobení a o tom, jak všichni toužíme být nakonec hodní.

Příběh je o zlobení, o tom, že i když občas všichni zlobíme, nakonec toužíme po odpuštění a chceme být hodní. Malý Max zlobí a neposlouchá tak dlouho, až ho maminka pošle spát bez večeře. V jeho pokoji se ale stane něco nečekaného – objeví se palmy, moře a různé divočiny. Max, protože je největší ze všech zlobivců, se stane jejich králem a pořádně si to užívá. Jenže časem ho zlobení omrzí a začne toužit po návratu domů, tam, kde ho má někdo nejraději. Chce být hodný a požádat mámu o odpuštění. Pokoj se znovu změní z džungle a Max v něm najde večeři, kterou pro něj maminka připravila. Tahle pohádka nám připomíná, že i když všichni občas zazlobíme, v každém z nás je něco dobrého a všichni toužíme po odpuštění.